Ve Vlčnově vás okouzlí modrobílé vinohradnické búdy. Od nich vede výletní trasa k zámečku Pepčínu
Barevná Jízda králů je asi nejvýraznějším obrázkem, který se mnoha lidem vybaví ve spojení s vesnicí Vlčnov na Uherskobrodsku ve Zlínském kraji. Slavnost je od roku 2011 zapsaná na seznamu UNESCO a pro místní má velký význam. Část oslav se odehrává v tak zvaných vlčnovských búdách, tedy vesnické památkové rezervaci na okraji obce. Od nich je možná procházka nad Vlčnovem, třeba k bývalému zámečku Pepčínu.
Trasa je v jednom směru dlouhá zhruba dva kilometry a je variabilní. U kaple Svaté rodiny i na dalších místech po cestě umístil spolek Mladých vinařů mapu, ve které se turista snadno zorientuje.
My trasu začínáme procházkou kolem jednačtyřiceti lidových staveb s modrou podestou pocházejících z rozmezí 18. až 20. století. „Ty búdy bývaly dřív seníky, ale potom při rozvoji vinařství lidé postupně ty dřevěné konstrukce obestavěli hliněnými cihlami a vytvořili si podmínky pro to, aby tady mohli zpracovávat a také uskladňovat víno,“ popisuje bývalý dlouholetý starosta Vlčnova Jan Pijáček.
Nejde přitom o podsklepená stavení. „Jsme na úpatí Bílých Karpat, takže v těch búdách je poměrně příznivé klima. Není úplně ideální, ale pro skladování vína to stačí.“ V současné době už nejsou všechny obsazeny vinaři, místní je využívají i k rekreaci. Musí ale zachovat jejich původní ráz. Zdi malují na bílo, podesta má typickou ultramarínovou modř.
Trasa nabízí úžasné výhledy
Od malebných domků je výhled na celou obec Vlčnov, dohlédnout je možné až na Velkou Javořinu, nejvyšší bod Bílých Karpat. A ještě o něco širší rozhled nabízí vyhlídkové místo u altánu kousek nad vesnickou památkovou rezervací. Vidět je odtud Uherský Brod i Bílé Karpaty - Malý a Velký Lopeník, Lopenické sedlo, Mikulčin vrch i zmiňovaná Velká Javořina. „My vlastně vidíme hraniční horizont mezi Moravou a Slovenskem. Když se podíváte do Lopenického sedla, tak to je místo, kudy sem pronikali nájezdníci, kteří tady vraždili a rabovali,“ zmiňuje temnou část historie regionu Jan Pijáček.
O kus dál připomíná další historickou souvislost. Směrem k lesu totiž kráčíme po takzvané kurýrní cestě. „Když se podíváme za sebe, tak vidíme, že je to taková přímka v terénu. Jde o pozůstatek staré kurýrní cesty z Rakouska-Uherska, která sloužila k co nejrychlejšímu přenosu informací,“ popisuje Jan Pijáček. A sloužila i jako přístupová cesta k letohrádku. Po ní jezdil hrabě Kaunic se svou druhou ženou Josefínou Horovou. Podle ní se dnes už bývalému zámečku říká Pepčín.
Pseudorománský pětipatrový zámeček z počátku 20. století stával pod vrchem Myšince do 80. let minulého století. Hrabě Robert Václav Kaunic ho se ženou využívali jako letní sídlo a pořádali na něm časté nejen hudební slavnosti. Dnes už stavbu připomíná jen kamenný kruhový půdorys, který v místě obnažili a vystavěli studenti uherskobrodského gymnázia spolu s místními. A také dvě dřevěné sochy manželů Kaunicových.
K bývalému zámečku je možné se dostat ze čtyř směrů – od Havřic, Drslavic, Veletin i od Vlčnova. Vlčnovskou trasu od takzvaných búd lemují dřevěné lavičky a také dřevěné sochy muzikantů, které připomínají primáše místních cimbálových muzik i kulturní význam obou míst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
