Ve Slavické oboře u Křižanovické přehrady vládne ticho a panenská příroda

Na Slavickém panství se těžce podepsala třicetiletá válka, většina statků zpustla a sama ves Slavice byla vypálena. Vojska křižující krajinu vyhubila většinu zvířat v lesích. Lépe se oboře dařilo až v rukách Schoenfeldů. Zřídili nové rybníky a rozmnožili lesní plochy. V jejich majetku byly lesy s celkovou výměrou 9 500 hektarů. Byly vysázeny duby na hrázích a kolem cest. Jedlé kaštany ve Slavicích a v kaštance v nedalekých Nasavrkách jsou právě z této doby.

V roce 1754 přešlo celé panství sňatkem Kateřiny Schoenfeldové na rod Auerspergů. Kolem roku 1760 došlo k oplocení polesí Slavice a Kochánovice a vznikla obora. Zřídila se především pro chov jelení zvěře, v té době v ní žilo kolem 80 až 100 kusů. V druhé polovině 19. století bylo v polesí uloveno několik kapitálních šestnácteráků a čtrnácteráků. Tou dobou v oboře žilo i stádečko muflonů, ale nedařilo se jim, a tak byli přesunuti do Žlebské obory.

Za dob majitelů Robmhapů v oboře vznikly první rybníky, Starý a Brožek. V povodí řeky tehdy stály tři velké mlýny - Peklo, v Ráji a v Kapalici. V roce 1876 došlo k vybudování rybníku Boušovka a o tři roky později přibyl rybník Práčovský na takzvaných Víškovských lukách.

Rybník Boušovka dnes patří mezi přírodní památky a díky výskytu vážky jasnoskvrné se řadí i na seznam evropsky významných lokalit. Nejobdivovanější jsou ale na Boušovce lekníny. Podle jedné verze je sem po založení rybníka nechal dovézt kníže Auersperg, aby potěšil svoji manželku. Druhá verze říká, že lekníny pěstoval jeden z chrudimských lékárníků, protože jejich oddenky používal k výrobě léčiv.

Kladrubský hřebčín má v oboře ustájena hříbata do věku tří let|foto: Šárka Kuchtová

188 let byla obora v rukách Auerspergů

Rod Auerspergů zalesnil během 19. století některé louky a přikoupil pozemky při okrajích obory. Původní dřevěnou myslivnu nechal zbourat a poté postavit novou, už zděnou. Od slatiňanského stavitele J. Schmoranze.

Kromě jelenů se Auerspergové pokoušeli se střídavými úspěchy chovat i černou divokou zvěř, divoké krocany a kachny. Skalnaté stráně podél Chrudimky byly vždy domovem jezevců a lišek a řeka sama oplývala množstvím pstruhů, kteří měli v několika přítocích trdliště. Auerspergové byli vlastníky Slavické obory 188 let. V roce 1945 bylo celé panství zestátněno a prohlášeno konfiskátem československého státu.

Po válce se Slavická obora zredukovala na polovinu a v roce 1953 byl dokonce podán návrh na její likvidaci. Obrat přišel v 60. letech, kdy vzrostl zájem o chov a lov vysoké jelení zvěře. Znovu byl obnoven i chov muflonů. Obora získala statut ministerské obory, o který přišla až v roce 1993. V restituci se některé pozemky vrátily potomkům původních majitelů, a tak došlo k dalšímu zmenšení obory.

V současné době ji obhospodařují Lesy České republiky a práva myslivosti si pronajímá soukromá firma, stejně jako rybníky.

Jedna z několika bran, kterými lze vejít do obory|foto: Šárka Kuchtová

Velkým lákadlem jsou v současnosti pasoucí se koně. Státní hřebčín Kladruby má ve Slavicích středisko chovu kladrubského vraníka. Umísťuje sem hříbata do věku tří let, než je potom třídí do dalších chovů. Výběhy najdete na samém okraji obory a správci proto tolerují, že se návštěvníci chodí na koně dívat během celého roku. Kvůli ochraně zvěře je totiž obora přístupná veřejnosti jen v únoru a březnu a během letních prázdnin.