V Želechovicích předběhli dobu. Jde o nejstarší železářskou oblast Moravy

Archeologické nálezy potvrzují osídlení kolem obce už v dobách prehistorických. Už v neolitu, 6000 let před naším letopočtem, tady lidé bezesporu používali keramické nádoby. Střepy a zbytky keramiky pak prozrazují téměř souvislé osídlení od neolitu až po středověk.

Nejvýznamnější nález učinili archeologové ve 30. letech severně od nynější vesnice. Sedm velkomoravských železářských pecí ukrývala terénní vlna nad řekou. To byl jen počátek, který doplnil systematický průzkum sprašové návěje, která nakonec vydala celkem 24 velkomoravských železářských pícek. Jednalo se o vůbec největší nález podobného průmyslového zázemí a dokazuje technologickou vyspělost velkomoravských hutníků.
A ještě jedna skutečnost je v souvislosti s těmito objevy pozoruhodná. Organizace práce na pecích byla bezesporu manufakturního charakteru. Počátky manufakturní výroby spadají jinak až do 18. století. Zde tedy naši předkové předběhli dobu téměř o 800 let.

Nejen archeologická, ale i psaná historie vesnice je letitá. Želechovice jsou totiž uvedeny už v zakládající listině kláštera Hradisko v roce 1078. Obce jmenované v listině patří většinou k starým vesnicím, které byly osídleny v dobách velkomoravských i starších. Což je také případ Želechovic. Kromě zmíněných pecí to dokazuje tvar nejstarší části vesnice – dnešní návsi. I přes pozdější stavební úpravy je jasně znatelná dispozice slovanské okrouhlice se dvěma úzkými vchody, které se v dávné minulosti daly na noc patrně uzavřít.

V roce 1349 je v obci jmenována tvrz. Majitelé vesnice se přitom často střídali. K želechovické vrchnosti patřili pánové ze Zvole, Pňovští ze Sovince a další. Roku 1510 se vesnice stala součástí šternberského dominia, kde setrvala do konce patrimoniální správy.

Od roku 1754 stála na návsi zvonice se soškou sv. Floriána. V letech 1893-1895 vyrostla na jejím místě dnešní novogotická kaple sv. Cyrila a Metoděje. Už od roku 1805 se vyučovalo přímo v obci a v roce 1871 byla pro školu postavena nová budova. Dnes v ní sídlí obecní úřad a zmíněné vesnické muzeum.

Želechovická pískovna|foto: Miroslav Kobza

Zvláště v létě je zdejší náves ve stínu lip osvěžujícím místem v jinak rozpálené kulturní krajině Hornomoravského úvalu. Málokdo ale ví, že zdejší lípy byly vysazeny v roce 1898 u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa. Každé dítě ve škole vysadilo tu svou. A i když děti už dávno jejich pravnuci pochovali, v rodinách se stále traduje, kteráže lípa na návsi je jejich.

Pokud je horko opravdu nesnesitelné, stojí za to projít průchodem v jihovýchodním koutě návsi a po kilometru dojde poutník do místní osady Pazderna. Jako místo, kde se zpracovával len je lokalita známá od nepaměti, jako místní část Želechovic je ale poprvé zmíněna až v roce 1781.

Pozoruhodnější je prostranství za pazdernou, kde se v 60. letech těžil šterkopísek. Nebyl moc kvalitní, a tak těžba brzy ustala. Vytěžený prostor zaplavila spodní voda a místo se stalo rájem pro koupání. Vyhledávají ho hlavně milovníci přírodních koupališť a vodní ptáci, pro které zde vznikl unikátní biokoridor. A nad vším bdí socha vodníka vyřezaná řezbářem Jiřím Halouzkou z topolového pařezu.