V Metylovicích se kdysi vyráběly vyhlášené biče. Dnes mají v obci své muzeum

Počátky kožedělné výroby v Metylovicích jsou spjaty s valašskou kolonizací. Na Ondřejníku tehdy vzniklo několik salaší a místní se rychle stali mistry ve vydělávání kůží. Dnes už se ale neví, kdo vyrobil první bič. Jisté je, že začátkem 18. století zde žilo čtrnáct mistrů koželužských a devět řemenářů.

Skutečný rozkvět Metylovice zaznamenaly v druhé polovině 19. století. Biče vyráběly v masovém měřítku a kočí jimi popoháněli svá spřežení po celé Evropě a dokonce i v Argentině.

Výrobě bičů se věnovaly celé rozvětvené rody. V nevelké vesnici tak bylo v první polovině 20. století víc než dvacet řemenářských firem. Za všechny můžeme jmenovat například Šigutovy, Halatovy, Liberdovy nebo Bílkovy.

A právě potomek rodu Bílků, Aleš Bílek, byl jedním z iniciátorů vzniku muzea Kožané město. Jako dítě se o rodové řemeslo nezajímal. Vystudoval architekturu a teprve později se oklikou vrátil k umění svých předků. Dnes muzeem provází a zájemcům dokáže popsat, jak se vyráběl proslulý metylovský bič.

Svazky bičů|foto: Archiv muzea Kožané město

A proč se muzeum jmenuje Kožané město? Lidé dříve říkali Metylovicím hanlivě Koňské nebe. Staří a vysloužilí jedinci tady šli na porážku. Důvod byl prostý, řemenáři potřebovali jejich kůži k výrobě proslaveného metylovského biče. A protože místní obyvatelé nechtěli nechat svoje město hanit, sami jej s láskou nazvali Kožané město. A aby to dali vědět světu, napsali si dramatické pásmo o kožedělné výrobě v obci. V roce 1941 ho dokonce vysílal i ostravský rozhlas.

Konec slavné tradice přinesl rok 1948. Přišlo zestátnění a kožedělná výroba postupně zanikala. A tak Metylovice ztratily svou vůni vydělané kůže už nadobro. Nikoli však v muzeu, navštívit ho můžete od dubna do října o víkendu vždy od 14 až 16 hodin.