Uvězněné ženy ve Světlé nad Sázavou šijí roušky. Potřebným předaly už desítky tisíc kusů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Věznice Světlá nad Sázavou, šití roušek

Vězenkyně ve Světlé nad Sázavou den co den usedají k šicím strojům a vyrábějí roušky pro potřebné. Pomáhá jim při tom mimo jiné motivační nástěnka.

„Mají vždycky na tabuli napsané nějaké motto a počítají si, kolik roušek udělají a snaží se překonat číslo z minulého dne,“ ukazuje popsanou tabuli uprostřed místnosti plné šicích strojů mluvčí věznice Jana Rajdlová.

V improvizovaných dílnách má uvězněné ženy na povel vedoucí školského vzdělávacího střediska Jana Koukalová. „Tady na tom prostředku je střihárenská část, kde se stříhá, klasicky tady šijeme spíš dětské oblečení.“

Menší továrna

Ve dvou ze čtyř místností, ze kterých se stala menší továrna na roušky, se totiž běžně krejčovina vyučuje. K dispozici je ale mnohem více rukou než obvykle. 

Na výrobu roušek se totiž více než stovka odsouzených žen ze Světlé nad Sázavou hlásí dobrovolně. Mezi nimi i Kateřina a Daniela. „Osobně mě to baví, a hlavně mi udělalo radost, když nám paní ředitelka přišla říct, kde všude naše roušky pomohly. To bylo úžasný ten pocit, že jsme fakt pomohly.“

„Jsem ve výkonu trestu osm let a myslím si, že je to taková první smysluplná činnost,“ shodují se obě ženy.

Vzkazy zvenčí

Vedení věznice se je snaží podpořit například vyvěšováním příznivých vzkazů ze sociálních sítí nebo novin na nástěnku. „Je to hezká podpora, když jsem si to četla, tak jsem měla husí kůži, slzy do očí,“ oceňuje Daniela podporu vězeňského personálu.

Další z dobrovolných švadlen Monika si více váží ocenění od svého otce. „Když jsem s ním mluvila doma a řekla jsem mu, že ty roušky šiju, tak řekl, že je na mě pyšný a že jsme dobré, to bylo moc hezké slyšet.“

Roušky pro vězeňskou službu, ale i pro potřebné na Vysočině

Ze světelské věznice putují roušky například Vězeňské službě České republiky, hlavním odběratelem jsou ale zdravotnická zařízení, kterým ušitý materiál rozděluje Kraj Vysočina.

Práci by ale nemohly ženy z věznice dělat, kdyby neměly dostatek materiálu. Látky nosí třeba pracovníci věznice nebo neznámí dárci. „Posílali úplně úžasný materiály, které jsme tady vůbec neměly. Byly tam i materiály saténové, s výšivkami jmen.“

I díky tomu mají například Daniela a Kateřina pocit, že má jejich práce smysl.

Spustit audio
autoři: Tereza Pešoutová , mik

Související