Úterní Noční linka: Životní cíle

13. říjen 2020

Má smysl stanovovat si cíle, které chceme v životě dosáhnout? Nebo je lépe řídit se intuicí a místo bojování o vytýčené cíle brát v klidu to, co k nám přichází?

Často slýchám moudra, která tvrdí, že pokud se chce člověk v životě někam dostat, něčeho dosáhnout, měl by si to zaprvné napsat, zadruhé naplánovat kroky, jak se k danému cíli dostane, za třetí pak tyto kroky zrealizovat. A že když si to nenapíšete a nenaplánujete, ke svému cíli nedospějete. A přece všichni se chceme v životě někam dostat. Ta cesta ale je vždy individuální, protože každý jsme jiný. Někteří prostě od dětství vědí, co chtějí dělat v životě, čeho chtějí dosáhnout, jakou chtějí mít rodinu, jak má zkrátka jejich život vypadat, už od mládí mají jasný životní plán a ten se jim také daří naplňovat. Obtížnější je to pro nás na opačném konci spektra, kteří takto jasno nemáme a v životě k nám věci přicházejí spíše v podobě náhod a řídíme se více intuicí. Ale jistě i tady se můžeme nechat trochu "vyškolit" a snažit se cíle stanovit.

Jenže cíle si stanovujeme do budoucna, za nějakých předpokladů. Život se nás ale na tohle neptá a některé věci prostě nelze ovlivnit. Může nastat situace, která nám život úplně převrátí a znemožní nám splnit si své cíle. Co pak? Může následovat veliké zklamání a beznaděj. A možná i otázka: "Není snad nakonec lepší si žádné životní cíle nedávat a žít s tím, co přijde, ze dne na den?"

Na vaše názory se těší v Noční lince Zora Ježková.

...mail....|Vystudoval jsem ekonomickou školu, takže jsem do života vyrazil s očekáváním blížícím se jistotě, že nikdy nic nedokážu, že budu věčně sedět v nějaké kanceláři a přepisovat čísílka z jednoho papíru na druhý papír. Taky to tak třicet let vypadalo. Pak jsem zkrachoval i v tom, ještě jsem nějakou dobu prodával knížky, ale nakonec jsem se propadl na úplné dno, byl jsem nezaměstnaný odkázaný na milodary od státu. Naštěstí se mě ujala Pravoslavná církev a můj celoživotní koníček se mohl stát mým zaměstnáním. Takže jsem kněz a sloužím jako pomocný duchovní ve Svitavách. Doufám, že už to tak zůstane a nějaký ničemný politik nám už nic nezakáže. Dobrou noc! Mojmír Kříž, Svitavy
Dana z Prahy východ|Dobrý večer všem. Když jsem vycházela ze základky, chtěla jsem být učitelkou matematiky. No nepovedlo se. Maturovala jsem v 19 letech už s dvouměsíčním synem , k číslům jsem se dostala, třicet let jsem pracovala jako účetní. To jsem nikdy neplánovala. Jak říkala moje tchýně, člověk míní, Pán Bůh mění. Přesto jsem byla spokojená v dobrém kolektivu..Přeji hezký večer .Dana
Martina|Dobrý večer. Určitě v dnešní době není snadné a je určitě i lepší nedávat si žádné vysoké cíle. Snad jen to, v pohodě přežít. Víte, mne velice mrzí, že jsme celý život chodili do práce, alespon tedy mluvím za sebe. A najednou je tu nemoc, která nepostihuje jen staré, ale už si vybírá i mezi mladými, alespoň to vidím v okolí, ale jak se řekne kdekoliv slovo "senior", tak nad námi každý ohrnuje nos. A to si nemyslím, že bychom toho za svůj život málo dokázali a hlavně tedy jsme si nastřádali i na zdravotní péči. To mne tedy trápí.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Zorko a posluchaci N.L.Protoze ja verim na osud,tak ja jsem delal to co mi osud pral.Neda se vzdy vsechno planovat tak aby vam to vyslo,mnoho lidem to nevyslo a toto maji dany tom osudu,mnoho lidi to nepochopi protoze maji jine uvazovani,a proto jsou obcas zklamani,protoze osud nelze zmenit.Moje prani je aby osud byl knam vsem milosrdny,a nechal nas vsechny dozit v klidu.Jeste jednou vsechny zdravi Frantisek.
Dana z Blatné|Srdečně zdravím Vás paní Zorko i posluchače .Těším se na názory , ale jsem přesvědčená , že se mně osobně vždy vyplatilo věřit své intuici a nedávat s příliš vysoké osobní cíle . Člověk může být sebeschopnější a šikovný i talentovaný , ale nemůže mít vše , jak si zamane . Člověk míní , pan Bůh , osud mění ....V této době plné omezení je potřeba hlavně ZDRAVÍ a pokorně přijímat zkoušky , chránit se a nebýt sobecký . OPATRUJTE se všichni , Chraňte sebe i ostatní , Lépe věřit víc a méně očekávat , nez-li plnit jen své vlastní sny a tužby .
Alena|Krásný večer Vám, paní Zorko a taky všem posluchačům. Samozřejmě jsem si stanovovala v životě nějaké cíle, které se mi jakžtakž podařilo plnit. No a najednou je tu ta situace, která nám převrací život. Nechci podlehnout depresi, ale těžko se žije bez příbuzných, kteří by se postarali, kdybychom něco potřebovali. Jsme s manželem jen sami, manžel je navíc postižený po mozkové příhodě. Netěším se na další dny, bojím se, abychom něco nepotřebovali. A tak si stanovuji cíl do nejbližší budoucnosti - neonemocnět a umět se o sebe postarat, moci si kamkoliv zajít, žít s tím, co přijde. Abych to trošku odlehčila - zašla jsem minulý týden do kostela, to se ještě mohlo a zrovna byla mše na ochranu proti onemocnění, samozřejmě proti jakémukoliv, tak jsem si vše v pohodě vyslechla a budu doufat v dobré časy. Totéž přeju i všem dnešním poslouchajícím.
Jitka z Podještědí|Milá Paní Zorko, zdravím Vás i všechny posluchače. Máte zajímavé téma, které se hodí na dnešní dobu. Myslím, že je úplně zbytečné dávat si nějaké cíle. Situace, která nastala, nás všechny velmi překvapila a hlavně zaskočila. Co si mohu plánovat, když nevím co bude zítra. Naše děti nemohou chodit do školy, snad i ty malé, co se naučí? Rodiče nemohou chodit do práce. Vše bude zase zavřené, kam to spěje? Opravdu, nevím. Nastala situace, která nám život úplně převrátí. Přesto, jsme tady, chceme ještě žít, z něčeho se radovat, nezbývá než čekat, jak vše dopadne. dost smutná představa. Ráda si poslechnu příspěvky našich posluchačů. Tímto všem přejí hlavně ZDRAVÍ a hodně optimismu a klidné spaní. Jitka z Podještědí