Úterní Noční linka: Práce je mým koníčkem

24. říjen 2023

Vybrali jste si svoji profesi sami, nebo vám byla předurčena třeba rodiči? Nebo jste přišli ke svému oboru úplně náhodou a dílem osudu, jak se to tak někdy stává? Měnili jste v průběhu své pracovní kariéry obory, který jste se věnovali či věnujete? Co vám to přineslo do života, a nebo vzalo z vašeho života?

Když se podaří, že naše práce je zároveň i naším koníčkem, tak se určitě dá mluvit o životní výhře. A co vy, jaké jsou vaše zkušenosti?

eva|Dobrý večer, profesi jsem si vybrala. Celý život jsem knihovnice, protože od mala jsem ráda četla, chtěla jsem pracovat v knihovně. Mám nemocnou páteř a tak kdysi "volba povolání" mně posudková komise řekla, že v knihovně je lehká práce. Realita byla nakonec taková, že jsem ve svém profesním životě stěhovala 3x velkou knihovnu a prošly mi rukama tisíce knih. Často jsem si na poznámku o lehké práci vzpomněla.A moje páteř to těžce "odnesla". Ale knihy mám ráda celý život. A to souvisí s Vaším včerejším tématem profes. deformace. Kam přijdu, tam se zajímám o knihy, knihovny a archivy. Mám ráda historii a když jsem na nějaké výstavě dělám si dokonce poznámky na papír a manžel se mi směje. A stává se mi, že když "otevřu" nějakou knihu, najdu tam chybu, protože to vidím"knihovnickou" optikou.
Bohumír - z Morave , oprostřet| narodil jsem se na vesnice, kde se moselo odjakževa makat, začalo to sekáním dřeva na potpal v kamnech, abe nám nebela zema. Pak sem dělal lodičke, no a o dřeva sem zustal. Práca se dřevem mě bavila tak, že je to muj celoživotni koníček. A o tom to je! Zdravim všecke ledi z NL.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.JITKO A POSL.N.L.V JEDNÉ NOČNÍ LINCE BYLO JEDNOU PANI ŘEČENO ŽE NA ZEDNÍKY ŠLY KLUCI S HORŠÍM PROSPĚCHEM VE ŠKOLE,TAK TOTO BYL MŮJ PŘÍPAD ALE MUSIM ŘÍCT ŽE MĚ TO VŮBEC NEMRZÍ NEVÍM JAK SI ONA PANÍ DNESKA STOJÍ MOŽNÁ JAKO SEKRETÁŘKA NADĚLALA SPOUSTU PROBLÉMŮ PŘI SVÉ PRÁCI JÁ POUŽIJU STARÉHO HESLA HAVÍŘŮ JÁ JSEM HAVÍŘ A KDO JE VÍC,TAK JÁ ŘIKÁM JÁ JSEM ZEDNÍK KDO JE VÍC? JE TO MYŠLENO S HUMOREM ALE NĚCO PRAVDY NA TOM NĚCO BUDE.DĚKUJI MARUŠCE ZA POZDRAV A TAKY JI TÍM ZDRAVÍM AJI JANIČKU.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVC.
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i posluchačům.V roce 1954 se končilo osmou třídou a na doporučení třídní učitelky,mě rodiče umožnili vystudovat čtyřletou "Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol" v Berouně.Tak dlouhý název měla a byla perfektní.Umístněnku jsem dostala do severních Čech.Práce s dětmi,jak já říkám s živým materiálem,je velmi zodpovědná,ale bavila mě.Byla jsem tam pro děti,ty to vycítí a vrátí Vám to.A tak moc ráda na těch necelých čtyřicet let,vzpomínám.Prosím o pozdrav Mirkovi,Janičce,Milence a p.Františkovi.Děkuji.