Michal severní Plzeňsko| Rád vzpomínám, když se zatopilo ve velkých kachlových kamnech. To právě bývalo o Vánocích, někdy i na víkend. To byl svátek. Topit se začalo s šestihodinovým předstihek. Ty velká kachlová kamna začala hřát až za 6 hodin. Ale ten vzduch v obýváku byl skvělý. To se níčemu nevyrovná.
To dotvářelo atmosféru Stědrého dne. Když ještě nebyla televize, nebo v ní nic nebylo, četli jasme si. Nejvíc si pamatuji četbu z Ceských mlýnů, od Miroslava Tůmy. To byly povídky, které se odehrávaly většinou na takzvané šalandě. A krajánek začal vyprávět. A protože jsme byli mlynářská rodina, bylo to o to zábavnější. Tyhle četby se odehrávaly v kuchyni. Tam se topilo v kaborkách. Protože na těchto kamnech se dalo vařit, měly velkou polchu na několik hrnců. Na petrech se moc vařit nedá. Kuchyně byla centrem v kterém se rodina večer sešla. Dělaly se v kuchyni úkoly do školy, zavařovalo se, vařilo, bylo to skvělé.Naše vesnice Krašovice PS, nabízela několik sánkařských kopečků. V první řadě musím jmenovat Vopaták, tam byl největší soustředění mladých sportovců. Tento kopec sice byl uprostřed vesnice, ale byl bezpečný. Užilo se tam spousta legrace. Dále musím vzpomenout Pěšinku.To byla skutečná pěšina, která procházela mladými borovičkami. Tam se chodilo s lyžema. To se řeklo jdeme na Pěšinku a už se šlo. Krása tohoto lyžování spočívala v tom, že se nahoru šlo pěkně pěšky, a svah nebyl moc rychlý ale v tom bylo to kouzlo. Když jsme jeli dolů, byla to legrace. Když někdo havaroval, ti za ním museli zaparkovat v těch borovičkách, a to byla ta největší legrace. Byl to vlastně běžkařský ůsek. Stačilo jít několikrát nahoru a bylo teplo. Kršovický rybník má zajímavý tvar. Hráz je taková klikatá. Je to 4hektarový rybník. Hral se pod drátama hokej, na dobré úrovni. Na drátech byly tisícovky lampy. U nas na konci sítě ve mlýně nešla potom televize. Ale to v ní ještě nic moc nebylo. To se vše nedá vypovědět najednou. Michal
608xxx233|VTUHLE DOBU UŽ JAKO DĚTI JSME HRAVALY HOKEJ NA JUHYŇI.MARTIN 38
....mail...|Pamatuju, že bývalo tolik sněhu, že jsme v něm hrabali tunely. Ty jsme propojovali , abychom jimi mohli prolézat. Vůbec nás nenapadlo, že by nás sněhové masy mohly zasypat a udusit. Jája Rychnov
Dáša Suchá|Dobrý večer, moc Vás zdravím ze zasněžených Krkonoš, Na zimy svého dětství vzpomínám moc ráda, Pocházím z malého městečka,kterému se přezdívalo brána Krkonoš. V zimě jsme vždycky s bráškou a později ještě se sestrou hned po snídani vyrazili s lyžemi nebo sáňkami na kopec, který jsme měli hned za barákem a celé dopoledne jsme trávili na kopci,V poledne jsme přišli na oběd a po chvilce odpočinku jsme vyrazili s bruslema na kluziště, které jsme měli blízko přes cestu.Takhle jsme si vždycky užívali celou zimu a když kolem nás projížděly auta převážně s pražskými espezetkami, tak jsme byli rádi že si sněhu můžeme užívat zadarmo a nemusíme platit za vleky apod. Srdečně Vás zdraví Dáša z Krkonoš
....z mailu...|
Pamatuju si, jak jsme jako sedmileté s kamarádkou chodili večer v zimě z náboženství . Z těchto cest si pamatuju krásnou zimu. Aut moc nejezdilo, kolem tma a velebné ticho. Sníh skvěle jiskřil ve světlech kolem cesty, my jsme si to klouzali prostředkem silnice, a když se stouplo pod lampu, vytvořily snášející se vločky nádherný bílý závoj. Zdraví Lenka z Jihlavska
zdenka od Pardubic|Zdravím....já jsem osobně,jsem ročník 1942, neměla zimu ráda,protože mě jako malé zemřel tatínek a maminka vdova pracovala v družstvu a měla málo peněz,tak mnohdy nebylo na dostatečný otop,navíc jsme bydleli v kamenném domě,kde byla zima dvojnásob..brrrrr...zato nyní si na stará kolena užívám teplíčka
