Učitelka by měla být především maminka a kamarádka
Petr Hitzger byl učitelem přes 30 let. Působil v Havlíčkově Borové, Přibyslavi, Chotěboři, nebo Havlíčkově Brodě.
Vyučoval tělesnou výchovu, zeměpis a dějepis. Patřil mezi velice oblíbené učitele a měl vždy svůj originální přístup.
Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí jeho maminkou byla paní učitelka, která ho dokonce i učila v první třídě. „Já bych vždycky přál, aby děti, co jdou do první třídy, měly takovou paní učitelku, jako byla moje maminka, protože ty děti k sobě potřebuji mít dobrou kamarádku, takovou mamku,“ dodal.
Sám se později rozhodl také pro učitelskou dráhu a dokonce studoval na vysoké škole dvanáct let. Titul před jménem ale nepoužívá. „Mě strašně štvalo, že na dveřích to má skoro každý a já jsem věděl, že to nepotřebuju vůbec na nic.“ Na gymnáziu se ho studenti často ptali, zda má nějaké vzdělání. Petr Hitzger to ale obratem svým studentům neváhal vysvětlit: „Tenkrát se o to muselo žádat a dávat dvě stovky a posílat dopis do Brna. Tak já jsem ty peníze využil úplně jinak. Trénoval jsem fotbal v Keřkově, takže se vyhrálo, tak se to pak oslavilo,“ směje se.
Tahák povolen
V hodinách Petra Hitzgera mohli studenti používat taháky o velikosti 5 x 5 centimetrů. „Děcka si stejně vždycky najdou cestu, aby opisovaly, já jsem to dělal taky,“ přiznává. Na tahák o této velikosti se podle něj zase tolik napsat nedalo. „Byl jen v bodech a zbytek si museli pamatovat.“ A když už si prý ten student tahák napíše, tak se to vlastně i učí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.