Učitelka by měla být především maminka a kamarádka

Vyučoval tělesnou výchovu, zeměpis a dějepis. Patřil mezi velice oblíbené učitele a měl vždy svůj originální přístup.

Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí jeho maminkou byla paní učitelka, která ho dokonce i učila v první třídě. „Já bych vždycky přál, aby děti, co jdou do první třídy, měly takovou paní učitelku, jako byla moje maminka, protože ty děti k sobě potřebuji mít dobrou kamarádku, takovou mamku,“ dodal.

Sám se později rozhodl také pro učitelskou dráhu a dokonce studoval na vysoké škole dvanáct let. Titul před jménem ale nepoužívá. „Mě strašně štvalo, že na dveřích to má skoro každý a já jsem věděl, že to nepotřebuju vůbec na nic.“  Na gymnáziu se ho studenti často ptali, zda má nějaké vzdělání. Petr Hitzger to ale obratem svým studentům neváhal vysvětlit: „Tenkrát se o to muselo žádat a dávat dvě stovky a posílat dopis do Brna. Tak já jsem ty peníze využil úplně jinak. Trénoval jsem fotbal v Keřkově, takže se vyhrálo, tak se to pak oslavilo,“ směje se.

Tahák povolen

V hodinách Petra Hitzgera mohli studenti používat taháky o velikosti 5 x 5 centimetrů. „Děcka si stejně vždycky najdou cestu, aby opisovaly, já jsem to dělal taky,“ přiznává. Na tahák o této velikosti se podle něj zase tolik napsat nedalo. „Byl jen v bodech a zbytek si museli pamatovat.“ A když už si prý ten student tahák napíše, tak se to vlastně i učí.