Telč odhalila pamětní desky internovaným Polákům

V Telči byli necelé dva roky. Připomíná je pamětní deska na domově pro seniory ve Špitální ulici, v místě někdejšího hrobu tří Poláků, a deska na nádvoří Univerzitního centra, tehdy kasáren, kde bylo internační středisko. Desky připomínající protiruské povstalce a jejich přijetí obyvateli Telče dodalo polské ministerstvo kultury.

Smuteční bohoslužbu za zemřelé povstalce sloužil Robert Jasiulewicz společně s telčským děkanem Josefem Mainclem. Do Telče přijel i Jacek Miler z polského ministerstva kultury, zástupci nadace Silva Rerum Polonarum Krzystof Czajkowski a Agnieszka Czajkowska, z polského velvyslanectví v Praze dorazila Marzena Ewa Krajevska. Přijel také autor pamětních desek Artur Lubos.

Upozornil na to místní badatel

Na okolnosti internace polských povstalců v Telči upozornil vloni na mezinárodní konferenci o česko-polské historii v Telči místní badatel Oldřich Zadražil. Podle starosty Romana Fabeše (zvolený za SNK ED) se do té doby o zajímavé historické události ve městě příliš nevědělo.

Zadražil našel v archivech texty, které internovaní psali a které svědčí o vstřícnosti místních lidí k nim. V Telči je podle jeho zjištění pochován dvaadvacetiletý muž, který byl postřelen při pokusu o útěk, zemřeli tam i další dva mladí Poláci ve věku 16 a 20 let. Úctu jim místní projevili tím, že jejich pohřeb vedli významní místní duchovní.

Polské území bylo v 19. století rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Lednové povstání vzniklo v roce 1863 ze spontánního odporu mladých Poláků, kteří odmítali sloužit v carské armádě. Přes počáteční úspěchy skončilo porážkou povstalců. Několik tisíc jich padlo v bojích, další byli popraveni nebo odsouzeni k nuceným pracím na Sibiři. Menšímu počtu se podařilo utéct do Haliče spravované Rakouskem, které ale kvůli zachování klidu v této části monarchie zřizovalo pro účastníky povstání internační tábory. Největší vzniklo v Olomouci, další pak v Hradci Králové, Brně, Jihlavě a také v Telči.