JIří Láska|Moje babička místo na Trutnov jela na Turnov vlakem zdravím z Podkrkonoší
Jirka od Kamenice nad Lipou|Dobrý večer. Byl jsem na zájezdu v Černé Hoře v Budvě. Protože miluji letadla, tak jsem se v době volna vydal autobusem na nedaleké letiště Tivat. Vystoupil jsem na zastávce asi uprostřed vzletové a přistávací dráhy a čekal jestli nebude startovat nebo přistávat letadlo. Za chvíli ke mně přišli dva muži a chtěli pas a prohlédli fotoaparát. Někam zavolali, za moment přijeli policisté a převezli do letištní budovy. Nebyli tu žádní cestující, takže personál se věnoval pouze mě. Musel jsem si odložit jako při odbavení, batoh šel na rengen, prohlédli fotoaparát - naštěstí tam žádný snímek nebyl. Nyní nastal podrobný výslech co tam dělám. Nestačilo tvrzení, že jsem se chtěl pouze dívat na letadla. Potom následovalo sepsání protokolu. Pak mě šéf policistů vyvedl před letištní halu, ukázal zastávku autobusu, abych se ihnerd vrátil zpět.
Alena|Dobrý večer všem. Jeli jsme rychlíkem z Olomouce do Hodonína, kde jsme měli auto. Schválně jsme jeli ve tři hodiny odpoledne, aby jsme byli včas doma, protože jsme jeli ještě dál tím autem. Rychlík zastavil v poli blízko Moravského Písku, protože ve Strážnici hořel les a oheň byl už blízko trati. Venku bylo takových třicet stupňů, ve vlaku asi tři sta lidí, mimo jiné i děti z výletu. Vyhnali nás z vlaku, vůbec se nebylo kde schovat, šli jsme pěšky na to nádraží, všichni začali telefonovat, kdo pro nás dojede, šílený chaos. Někteří nasedli zátky do vlaku a jeli nazpět, samozřejmě i s průvodčím, tak se o nás už nikdo nestaral, no a my ostatní čekali. V osm večer přijel jeden autobus, prý není žádný volný v celém kraji, naložil nás podle věku, jakože napřed nejstarší a potom děti a ty, co jedou nejdál. Tak se nás narvalo do toho autobusu asi tak sedmdesát, že se nemohl ani rozjet a vtom začala šílená bouře a průtrž mračen. Autobus jel dvacítkou a my přijeli do Hodonína v půl desáté večer. Podotýkám, že tam jeli tím autobusem ještě čtyři Japonci, kteří chtěli z Břeclavi do Brna, ti teda zírali, co se to v Cesku děje, protože jim nikdo nic nevysvětlil, tak se nechali vláčet davem a pak taky asi šest lidí do Vídně. Škoda, že se nikdy nedozvíme, jak se všichni ti cestující dostali domů.
Eva z jižních Čech|Je to už pěkná řádka let. Byli jsme studenti. Z bulharského ostrova Nesebar jsme si udělali výlet lodí Raketou do Varny. Prošli jsme se městem, a chtěli se vrátit zpět Raketou. Ale ouha, loď nejela, že údajně je neklidné moře. Přitom my jako suchozemci jsme moře vyhodnotili jako úplně klidné. No nic Raketa nejela. Šli jsme hledat autobusové spojení. Ale další ouha, žádný autobus už nejel. Tak jsme šli do restaurace, dali si večeři a noc jsme strávili v polospánu na lavičce na autobusovém nádraží. Další den jsme ráno cestovali autobusem. A víte, jak sladké byly pak na pláži šťavnaté oranžovoučké broskve? Ještě dnes je mám před očima. Zdravím všechny.
Dana|Letěli jsme na seznamovací návštěvu rodičů mého zetě do Anglie. Tehdy jsem ještě mohli vzít do příručního zavazadla cokoli, vezli jsme becherovky, českou pálenku, sekt Bohemku. Kufřík na kontrole houkal a houkal, museli jsme všechny lahve vyndat a nakonec zjistili, že příčina je v drátku u Bohemky...a v letadle se zeť ptal, jestli mám tužku...sáhnu do kabelky a vytáhnu nůž, zapomněla jsem ho vyndat, byla jsem s ním předtím na hřbitově. Krve by se ve mne nedořezal ...začala jsem přemýšlet, kam s ním, ale na nic jsem nepřišla, tak cestoval i do té Anglie..
luděk z Brna|Dobrý večer, 28.8.2016 jsem seděl s manželkou a vnukem v letadle na lince Tuřany-Burgas s odletem ve 20.20 hod. Seděli jsme v 5té řadě vpravo před křídlem. Letadlo už nabylo téměř vzletovou rychlost když se z motoru objevil záblesk a letadlo začalo v té rychlosti vibrovat
že jsme si mysleli, že se rozsype. Pilotoval to slovenské pilot, kterému se podařilo zastavit.
Když se potom otáčel a roloval zpět na stojanku, viděl jsem že jsme byli úplně na konci dráhy.
Při vystupování z letadla bylo kolem dokola obklopeno hasičskými auty s cisternami. Pilot
stál před svoji kabinou a viditelně se mu třásly ruce. Nedivím se. Všechno člověku dojde až chvilku potom. Motor nasál stříbrného racka. Znovu museli otevřít odletovou halu a asi po třech hodinách přiletěl z Budapešti náhradní stroj a my odletěli se zpožděním na dovču. Od té doby při dalších vzletech čekám podvědomě na další ránu a něco podobného. Každý rok v ten den slavíme všichni tři svoje druhé narozeniny..https://www.idnes.cz/brno/zpravy/srazka-letadla-s-ptakem-brno-video-z-paluby.A160831_110441_brno-zpravy_krut
opět tu nepříjemnou ránu.
Jana Jirkov|Hezký večer všem posluchačům a Vám Borku bych ráda dodatečně popřála k svátku! Jednou když jsme jeli vlakem na Slovensko na svatbu, tak jsme ten vlak stihli na poslední chvíli, pamatuji se, že jsme s sebou táhli tašku s Becherovkami, tu jsem nesla já a jak jsme pospíchali, tak jsem na vlakových schůdkách zakopla a upadla jsem do uličky, naštěstí se mi nic nestalo a Becherovkám taky ne:) Také jsme jednou o prázdninách měli objednanou jízdu parníkem, ale bohužel jsem omarodila, takže bylo po plavbě. Všem přeji pěkné cestovní zážitky a zdravím p. Františka, p. Pavla a p. Milenku.
maruškaD|Pro mě největší zážitek vplutí do přístavu Haifa, vojenské lodě ,vojáci, létající ryby, zážitek jako celý zájezd po kterém jsem velmi toužila,tak jako po Irsku a Norsku, děkuji Bohouškovi, že mi to bylo dopřáno.maruškaD
Hela,Matylde|Chtěla bych dát všem to nejkrásnější v Noci=Přístav je rozkošný útulek pro tělo i duši,unavený zápasy života.Nebesa zbarvené mořem.Jiskření majáku,zbaví oči.Lodě se harmonicky houpají Když ležím na molu,,mám JÁ sílu ještě cestovat,a poslouchám dobrý večer jak se lásko máš,posílám Ti vonící vanilkou a skořicí "Dlouhou bílou pláž"asi NE.
Ladislav z Olomouce|Krásný a pohodový večer linkaři. Metropole Hané už se pomalu ukládá ke spánku, ale i tam jsou místa, kde je ruch přes celý den a to jsou letiště, nádraží, přístavy... tak jak trefně pro toto období vybral jako tému noční linky Borek.
Je toho hodně k vidění a dá se i v těchto místech zažít něco zajímavého. Vzhledem k rozsahu vyberu jen jeden vzorek za každou oblast. Jdu chronologicky a tak mě v 16-ti letech okouzlilo letiště v Londýně, i když jsme nakonec shledali, že to není to hlavní, ale pobočné Gatwick, což pak dělalo problémy dostat se k rodině, která čekala jinde a mobily ještě nebyly. Největší nádraží bylo pro mě to v Lipsku, desítky budov a stovky kolejí na mě ještě v období dialektického materialismu udělalo velký dojem. v prudkém kontrastu bylo nádraží v Lipce u Vimperka, kde mě noční lokálka vyplivla díky výpadku provozu a odsoudila šlapat na běžkách cca 20km až do Modravy. Noční linka se nekonala, ale vrzání zmrzlého sněhu vystihovalo noční pohyb přírodou Šumavy. Všechno dopadlo dobře a tak mě na chatě O pstruha očekávala chutná a zasloužená snídaně.
A na závěr jedna vzpomínka na přístav v malebném Bonifaciu na Korzice a výjižďku provázenou skoky do vody, jsme se trochu osvěžili, což ale nejvíce potřeboval mladý kapitán sám po divoké noci.
Jsou i další zajímavá místa z tohoto rangu, která už zůstanou jen ve vzpomínkách, pokud je neoživí nějaké podobné téma NL.
Do rána je ještě daleko a tak se ještě chvíli ponořme do vzpomínek než nás ranní sluníčko pozve na celodenní výlet oblohou. Všechny posluchače zdraví Ladislav z Olomouce.
