Spatřit vlka nebo rysa je jako zázrak, říká Antonín Havlát z Velkého Meziříčí

„S besedami o fotografiích přírody jsme začali před lety, původně o fotografické technice, protože to je základ, ale postupně jsme se dostali ještě dál. Třeba k druhům zvířat, která u nás byla dříve, potom z přírody zmizela, ale teď se zase navracejí.“

Obvykle se o navrátivším druhu dozví z médií, ale protože se pohybuje v přírodě, všímá si některých stop sám. „Některé druhy pavoučků se vrátily na Vysočinu, a loni mi na dvůr dokonce přilétla kudlanka nábožná, která tady léta nebyla. Vrátil se vlk, rys, na Šumavu jezdíme fotit rysa i medvědy,“ usmívá se fotograf. Bát se jich ale nemusíme. „Spatřit u nás divoké zvíře je spíše zázrak, natož aby na člověka zaútočilo,“ dodává. Větší šanci spatřit medvěda je na Slovensku nebo na německé straně Šumavy.

V lese se musíte maskovat

K divokým zvířatům se nejsnáze přibližuje na šoulačce při tichém pohybu lesem s nachystaným fotoaparátem, z posedu, kde ale nejsou záběry tak dobré, jako když se zvíře fotí z očí do očí. Dále se dá použít kryt, něco jako stan, který se v přírodě zamaskuje nebo oblek zvaný hejkal, kdy se pro zvěř rozostří kontury lidské postavy a smažou rysy obličeje. „Nerad ale chodím v hejkalu tam, kde jsou lidé, protože to může skutečně postrašit,“ říká Antonín Havlát. Vzpomíná na situaci, kdy seděl namaskovaný v kukuřičném poli a nesmírně vyděsil kolemjdoucí houbařku.

Poklad mezi fotkami je ještě z kinofilmu

Nejcennější fotku má Antonín Havlát z doby, kdy ještě fotil černobíle na kinofilm. „Je to focené na jihu Moravy těsně před říjí, kdy jsou jeleni pohromadě. Byli v kališti, bylo jich 17 a chovali se podle hierarchie – postupně ti nejsilnější vyháněli ty slabší, takže nakonec tam zůstal stát sám král jelenů,“ vzpomíná na dobu před digitální fotografií.

Tehdy fotil na svitkový film 6x6 cm přístrojem Pentacon. Přejít na digitál nebylo snadné. „Chybí mi vůně vývojky, ustalovače, zažloutlé prsty od chemikálií a samota ve fotokomoře, kdy fotografii doslova tvoříte. Dneska cvaknete a máte fotku, kterou vidíte na zadní straně aparátu,“ lituje fotograf. Výhody digitálního focení ale přece jen nějaké vidí: „Skvělá je možnost nastavení vysoké citlivosti, to se nám kdysi ani nesnilo. Získáme tak možnost fotit i ráno nebo večer, kdy jsou světelné podmínky daleko horší.“ Kvalitní teleobjektiv také práci fotografa v přírodě zjednoduší, i když jsou drahé a těžké.

V poslední době si oblíbil focení makro snímků, především pavouků a hmyzu. Je členem Klub fotografů přírody. V poslední době s 21 spoluautory z Klubu vydali fotografickou knihu nazvanou Prchavé okamžiky – s fotoaparátem od jara do zimy. Snímky Antonína Havláta jsou k vidění i ve fotobance na internetové stránce Klubu fotografů přírody.