Skloňování číslovek

V dnešním jazykovém koutku opět odpovídáme na dotazy posluchačů.
Tentokrát se dotaz týká skloňování číslovek základních. Je správně tvar tří nebo třech, nebo jsou oba tvary náležité?

Jedná se o tvary 2. pádu základní číslovky tři. Číslovka tři má shodné skloňování s číslovkou čtyři, hovořila bych tedy společně o obou. Je to jediný pád, v němž mají číslovky tři a čtyři dva tvary, v ostatních pádech je tvar pouze jeden. Číslovky tři a čtyři mají tvary blízké skloňování substantivnímu vzoru kost v množném čísle. V prvním pádě tedy tři, čtyři jako kosti. Druhý pád potom tří, čtyř, ale i třech a čtyřech. A teď k odpovědi na posluchačský dotaz: oba tvary, tří i třech (čtyř i čtyřech) jsou náležitě tvořeny, oba jsou po poslední kodifikační úpravě považovány za spisovné, jen tvary třech a čtyřech jsou ve většině příruček chápany jako hovorové, tedy spisovné pouze v mluveném spisovném projevu. Také pravidla pravopisu uvádějí tvary zakončené na -ch, třech, čtyřech, na druhém místě. Dotaz je možná podmíněn také tím, že tvary třech a čtyřech jsou i dnes často chápány jako nespisovné; souvisí to pravděpodobně s tím, že jako tvary dubletní, tedy dvojtvary, jsou kodifikovány až v roce 1993, v nespisovných projevech však byly jako běžná součást jazyka užívány frekventovaně již dlouho předtím.

Proč právě číslovky a dotazy na náležitost jejich tvarů představují tak frekventovaný okruh problémů?

Číslovky představují složitější slovní druh, vyskytují se u nich hlavně s ohledem na historický vývoj četné tvarové odchylky. Je to dáno tím, že dnešní slovní druh sjednocuje původní podstatná jména: stovka, milion, přídavná jména: druhý i příslovce: několik. Konkrétně číslovky tři a čtyři jsou z hlediska původu podstatnými jmény, jejich původní význam byl shodný s dnešním trojice či čtveřice a jejich jmenný původ se projevuje také v pádu počítaného předmětu. V dnešní češtině pak i díky tomu tvary číslovek mohou představovat pro uživatele jistý problém.

U číslovek základních je, snad mohu říct, přímo tradičním problémem a předmětem dotazů tvořením tvarů u číslovky dva/dvě.

S těmito dotazy se setkáváme pravidelně, hlavně se týkají podoby sedmého pádu; dotaz tedy zní, zda je správně utvořen tvar dvěmi nebo dvěma. Číslovky dva/dvě i oba/obě mají v sedmém pádě pouze tvar dvěma, oběma, tvar dvěmi neexistuje a nikdy v češtině neexistoval. Hyperkorektní tvar dvěmi bývá analogicky a nesprávně tvořen jednak podle tvaru třemi, jednak podle shody s podstatným jménem - např. matka s dvěma/dvěmi krásnými dcerami. Právě u číslovek dva, oba se projevuje jejich starobylost, jejich formy zachovávají tzv. duálové tvary neboli tvary dvojného čísla, proto je v sedmém pádě koncovka -ma. Takže správně jen před dvěma roky, s dvěma ženami, s dvěma auty.

U číslovky dva a oba se ale setkáváme i tvary jako dvouch, dvoum, předpokládám, že jde také o tvary nespisovné.

Předpokládáte správně, jde o tvary nespisovné. Správně bychom měli užít např. pokuta do výše dvou set korun, mluvili jsme o dvou řešeních.