Sedlická krajka má dlouhou tradici. Zdobila i prezidentskou lóži Národního divadla

První písemné záznamy o sedlické krajce najdeme ve starém spise o kraji prácheňském, kde se datuje již do 15. století. Další prameny ji zavádějí až do první poloviny 18. století, kdy byla majitelkou sedlického panství Marie Ludmila Černínová z Chudenic.

„Hraběnka si krajky velice oblíbila, a proto nařídila, aby místní ženy místo roboty na poli seděly doma a vyráběly krajky. Později se krajkářstvím zabývaly celé rodiny, včetně mužů a dětí,“ vysvětluje Martina Srbová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Sedlická krajka.

Hraběnka dokonce vyslala dvě zdejší dívky do světa, aby se v krajkářství zdokonalily. Navštěvovaly soukromou školu Belgičanky madam Ramie, díky čemuž ovlivnily místní sedlické vzory také nizozemské krajky.

Sedlická krajka se těšila veliké oblibě, byla proslulá svou kvalitou a traduje se, že až z Bavor přijížděli kupci, kteří si zde nechávali paličkovat čepce ze zlatých nití, ke kterým se ještě na obrubu přidávaly tylové krajky.

Paličkování je těžší než háčkování nebo pletení

Tradice přežila v Sedlici do současné doby. I dnes se prý v každé domácnosti najde někdo, kdo paličkuje. Sama Martina Srbová absolvovala místní krajkářskou školu. „Jako holčičky jsme automaticky chodily na kroužek paličkování, bylo to pro nás přirozené. V současnosti se zájemci mohou přihlásit do kurzů, které pořádáme o víkendech,“ dodává Martina Srbová.

Pracuje se na válečku, kterému se říká herdule nebo peřinka|foto: Andrea Zahradníková

Paličkování krajky je podle ní těžší než například háčkování nebo pletení. „Chce to pevnou vůli a trochu trpělivosti. Technik, které musí krajkářka zvládnout, je spousta. A především se musí zdokonalovat praxí, chce to opravdu léta zkušeností,“ zdůrazňuje.

Výroba krajky začíná u návrhu. Nákres si krajkářka nakreslí sama nebo ho od někoho získá. Podle návrhu začíná pracovat a záleží jen na ní, jakou techniku zvolí a jakým způsobem krajku vytvoří.

Pomůcky na paličkování zůstaly od prvopočátku stejné. „Pracuje se na válečku, kterému se říká herdule nebo peřinka. Herdulky byly plněné většinou senem nebo pískem, pilinami či ovesnými plívami. Potah tvořila nějaká pestrobarevná látka. Na herdulce byl pak připevněný nákres krajky,“ popisuje Martina Srbová.

K tomu má krajkářka bavlněné nitě namotané v paličkách a z nich vytváří krajku. „Pracuje se vlastně na principu tkaní. Máme nějakou osnovu, vodicí pár, se kterým proplétáme ostatní páry. Vzor se fixuje špendlíky,“ nastiňuje krajkářka.

Sedlická krajka je vyhlášená a stala se ozdobou mnoha míst. „Například bývalá prezidentská lóže v Národním divadle byla ozdobena čtyřmi stahovacími záclonami ze sedlické krajky. Byly na nich motivy lučních květin. Sedlická krajka zdobí i ložní prádlo císařovny Sissi, které je stále k vidění na zámku Schönbrunn ve Vídni,“ říká starosta Sedlice Jiří Rod. Další informace najdete na: http://www.krajky-sedlice.cz