Práce v hospici musí být rozhodnutá srdcem, usmívá se vrchní sestra nominovaná na Ženu regionu

Dostala se k ní přes vlastní zkušenost v rodině: „Na kolegy jsem byla napojená, už když mi umíral tatínek a my jsme to zvládli doma. Vůbec to nebylo jednoduché, celých pět a půl měsíce, a tak jsem cítila, že to je ono, to bych chtěla dál dělat.“

Energii bere z procházek…

Energii na vyčerpávající práci bere z procházek v přírodě a díky rodině a přátelům, bez nichž by to nešlo. Na rozdíl od pohledu zvenčí nepovažuje práci s umírajícími a jejich příbuznými za smutnou: „My se snažíme hledat hezké chvíle, vzpomínat, mluvit s nimi, plnit umírajícím přání, a to není smutné. My se snažíme, aby v každém dnu bylo něco veselého, na co ta rodina může vzpomínat,“ vypráví v Dobrém dopoledni.

Zachování lidské důstojnosti

Důležité je, aby byla zachována lidská důstojnost pacienta, aby netrpěl nesnesitelnou bolestí, a aby v posledních chvílích nezůstal osamocen, to jsou tři hlediska, na která se v hospici především myslí. Nutná je pro rodiny spolupráce s lékaři kvůli podávání léků a pomoc zdravotních sester při úkonech, které bývají nad síly příbuzných. „Někdy jezdíme dvakrát denně na návštěvu, někde je to jen dvakrát týdně, je to různé,“ usmívá se Anna Zelená.

Počet lidí, kteří chtějí využít služby hospice, roste. Za čtyři roky, kdy zde pracuje, je to razantní vzrůst. „Jsme rádi, snažíme se o osvětu, voláme praktickým lékařům, pořádáme semináře, rozesíláme dopisy a podobně,“ říká Anna Zelená.

U zdravotních sester, které v hospici pracují, chce pořádný odpočinek, aby nevyhořely. „Chci, aby měly tři týdny v kuse dovolenou, ale i v práci se hodně nasmějeme, jsme skvělá parta. Překvapivě je prostor pro smích i v rodinách,“ uzavírá host Dobrého dopoledne.

Hlasovat pro Annu Zelenou v anketě Žena regionu můžete zde.