Pozitivní ohlasy od rodin jsou, i když jsme v kontaktu ve smutném období, říká pečovatel roku
Oceněný Pečovatel roku 2019 Vojtěch Zikmund byl hostem pátečního Dobrého dopoledne. Cenu přebíral na konci minulého roku v Novoměstské radnici v Praze.
„Nádherné historické prostory, slavnostní atmosféra, krásná hudba tam hrála a ambasadorkou této slavnosti je už dlouhodobě paní Hana Maciuchová a ta tomu dala další rozměr. Nebylo tam člověka, který by neměl slzy v očích,“ vzpomíná Vojtěch Zikmund.
Po třinácti letech práce v terénu pro Domácí hospic Vysočina, který s dalšími stejně naladěnými lidmi v Novém Městě na Moravě zakládal, odchází letos do důchodu.
Těší se na to, že se ve volném čase bude moct věnovat svému velkému koníčku – fotografování.
V kontaktu s hospicem
Přesto zůstává v kontaktu s hospicem, rád zajde za kolegy na kávu, v dubnu pojede na konferenci havlíčkobrodského hospice Mezi stromy. Vždycky má radost, když se k němu hlásí členové rodin, kde pracoval, třeba na ulici: „Ono to Nové Město není veliké, takže se potkáváme. Ty ohlasy jsou pozitivní, přesto že s těmi lidmi jsme v kontaktu ve smutném období, ale něco dobrého v nich přece zůstane. Já jsem takový pařez, jdu po ulici, nevidím, neslyším, a když mě někdo zatahá za rukáv a přihlásí se, tak je to krásné,“ usmívá se.
V Dobrém dopoledni vzpomínal Vojtěch Zikmund na to, jak Domácí hospic Vysočina vznikl, a jakým způsobem pomáhá rodinám, kterým odchází někdo blízký.
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
