Po Vysočině jezdí obilní expres. Patří železničářskému nadšenci ze Sedlce

„Já se o železnici zajímám od nějakých čtyř let. Mával jsem na mašinky, když jsem byl malej, pak jsem si pořídil nějaký modely, až to dopadlo tak, že jedna ku jedný,“ usmívá se pan Peštál.

Vyřazenou lokomotivu si před třemi lety přivezl z vlečky v Brně. „Ne, že bych se jednoho krásného dne rozhodl, že si koupím lokomotivu. Já říkám: je to řečený trochu blbě, ale někdo má motorku, někdo má lokomotivu.“

Dostat lokomotivu do kondice

Než se Jaromír Peštál mohl se svou láskou vydat na cesty, bylo třeba se pořádně ušpinit kolomazí a dát ji znovu do kondice. „Mašina byla de facto v neudržovaném stavu,“ říká.

Teď už to zase lokomotivě, které lidé od železnice přezdívají prasátko nebo puklík, zase sluší. Jaromír jí vybral i hezčí jméno. „Barborka je tato lokomotiva pojmenovaná po mé dceři.“

„Spotřeba je dejme tomu nějakých deset litrů na hodinu. Po rovině zvládne i takových dvacet vagónů, klidně naložených.“

Takovou sílu bylo jejímu majiteli líto nevyužít. Domluvil se s místní firmou, která převáží zemědělské komodity. „Dali jsme hlavy dohromady a odzkoušeli jsme nějakou akci - vožení obilí po železnici.“

Barborka se tak zapojila do žňových prací a třikrát týdně se vydává na cesty s nákladem obilí. „To je ušetřených 27 kamionů za týden. Díky převozu obilí ze Sedlece do Krahulova,“ dodává na závěr Jaromír Peštál.