Písničkář Miloš Dvořáček: Zasypáváme se na Vánoce dary i jídlem a zapomínáme na podstatu svátků

24. prosinec 2021

Muzikant, kytarista, písničkář i učitel Miloš Dvořáček, který byl členem legendární skupiny Kantoři, spolupracoval se Spirituál kvintetem, Pavlem Dobešem, Věrou Martinovou i Wabi Daňkem, zavítal na Štědrý den do hradeckého rozhlasového studia.

Dáte si cukroví? Já jsem ho pro vás schraňoval celé ráno. Měl jsem co dělat abych ho nesnědl.
Abych vám ale nepoprskal mikrofony.

To by se potom špatně zpívalo. Ale jinak máte rád cukroví?
Musím opatrně, abych nemusel brát prášky na cukr. Takže raději opatrně, ale když je to jednou za čas, tak je to potom o to krásnější.

Jako kluk jsem dostával pod stromeček praktické dárky. Dnes je to spousta zbytečností, jsme jako sopka, která zasypala sama sebe.
Miloš Dvořáček, hudebník

Jak vzpomínáte na Vánoce vašeho dětství? Vy jste se narodil v Jaroměři, je to tak?
Ano, narodil jsem se v Jaroměři 3. března 1951. Je tomu již 70 let, přátelé! K Vánocům tenkrát patřil sníh, což je posledních 10 let nebo 20 let už nějaké horší. Pamatuji se na křupající sníh, pamatuju si, když mě poprvé vezly sáňky, najednou jsem jel a to bylo něco, takový zvláštní pocit. A lyže to samé, když jsem dostal první lyžičky.

Čtěte také

Pod stromeček?
Když se koukám kolem sebe a srovnávám, co jsme my tenkrát dostávali pod stromeček, nějaký svetřík nebo ponožky, praktické dárky. Dnes je to spousta zbytečností, mám totiž pocit, že jsme jako sopka, která zasypala sama sebe. My sebe zasypáváme na Vánoce různými dary a tunou jídel a zapomínáme na smysl a podstatu těch svátků. Setkání rodiny u večeře, která je jiná než běžně, je tam ryba nebo něco slavnostního, i nějaký to cukroví. A pak se otevřou dveře a to byl šok v mém dětství. Otevřely se dveře a tam byl stromeček. My jsme ho neměli dopředu. A potom jsme šli ještě v noci po večeři ven a potom, až jsme se vrátili zpátky, byly teprve pod stromečkem dárky. Svítící stromek s dárky.

Kde se tam vzaly?
No přinesl je Ježíšek.

Čtěte také

Zmínil jste kapra. Vy jste rybář, tak jste si kapříka někdy na Vánoce chytil sám?
Taky se to stávalo. Někdy jsme přešli na takové panské jídlo, jedli jsme okouny. Svého času jsem jezdil na vodní nádrž Rozkoš, takže byl buď candát nebo okoun. Okoun, to je absolutní špička. On totiž nemá kosti. Má tenounkou kůžičku a tam jsou hned žebírka. Okounovité ryby nemají svalové kosti.

Zpívalo se u vás o Vánocích?
Zpívalo se, maminka nám zpívala i mimo Vánoce, hodně se zpívalo.

Tak zazpíváme si nějakou?
Vánoce jsou svátky radosti a veselosti, tak bych dal jednu veselou z Krkonoš. Krkonoše jsou typické tím, že tam mají příběhové koledy. Když se něco během roku událo, tak se na to udělala pochvalná nebo posměšná báseň. Místní kantor nebo kapelník na ta slova napsal melodii, rozdal noty, lidé se to naučili a pak se u té chalupy, ke které se to vztahovalo, ona píseň zazpívala. Tohle je píseň o koledníkovi, který si vyrazil na koledu, ale bohužel nepřišel ve správný čas. Tam se vařilo, peklo, dělalo, pán nebyl doma a děvečky ho hnaly: my ti dáme, kluku jeden mizernej. Až z toho vznikla koleda s mravoučným závěrem.

Čtěte také

Koncertujete teď vůbec? Jak se daří po téhle stránce?
Potom, co mi odešel Wabi, tak jsem si začal chvilku užívat toho, že už není 10 až 15 koncertů měsíčně, člověk má taky chvilku čas sám na sebe. Mám čas na synka, kterému mu teď bude 15 měsíců, a na Evičku. I během roku byl čas skočit na rybky a nějakou tu notu zapsat. Mám fůru skladeb, které ještě skládám pro klasickou kytaru, písničky dělám, takže je na to čas. A koncertování, ve škole mám tři orchestry. Přípravný, malý a velký. S tím velkým jsme dali dohromady jak vánoční repertoár, tak i normální, civilní, jak říkáme. Ale bohužel letos nám všechny odpadly.

Tak snad budou příští rok.
Mám tam 15 lidí v orchestru a je to úžasné. Takže teď se soustředím na tohle. Samozřejmě už se pořadatelé ozývají, přijeď zahrát.

Jakub Schmidt a Miloš Dvořáček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Moc děkuji, že jste se s kytarou zastavil tady u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.
Moc rád, to je moje srdeční záležitost. Přeji krásné a klidné svátky, všechno dobré v novém roce. Pokoj, štěstí, zdraví, boží požehnání. Tam je všechno, přátelé.

Celý rozhovor Jakuba Schmidta s písničkářem Milošem Dvořáčkem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.