Latinskoamerické Vánoce jsou spíš večírek, na kterém se schází široká rodina, říká Věra Kouřimová

22. prosinec 2021

Vydáme se na cestu a zamíříme až do Jižní Ameriky. Protože i tam slaví Vánoce a my si o těch jihoamerických, které jsou jiné než naše, budeme povídat s překladatelkou Věrou Kouřimovou, která pracuje jako odborná referentka pro zahraniční styky na děkanátu Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. A v Jižní Americe i nějakou dobu žila.

Věří děti v Jižní Americe na Ježíška?
Tak tam je to spojené spíš s velkým vlivem náboženství. Rozměr narození Ježíše Krista tam není chápán úplně tak, že by děti věřily, že jim Ježíšek přináší dárky. To je k tomu jen jaksi přidružené. V Jižní Americe má velký vliv i ve školách a prakticky všude náboženství. Tedy rozměr Vánoc je tam víc duchovní než materiální.

Tady se snažíme, i když ne vždy úspěšně, aby byly Vánoce v klidu a pohodě. Tam to pořád žije jejich temperamentem, i 24. prosince.
Věra Kouřimová, překladatelka

Jak vy jste se vlastně v Jižní Americe ocitla?
Když už jsem měla vystudovanou jednu vysokou školu a už jsem i pracovala, tak jsem se rozhodla, že budu studovat na Filozofické fakultě politologii a latinskoamerická studia. A tam jsem měla příležitost podívat se do Peru během studia na semestrální pobyt. Ale nebylo to poprvé, co jsem se ocitla v Latinské Americe, mojí první zemí, kterou jsem tam navštívila, bylo Mexiko. Tam jsem se naučila španělsky. A dostala jsem se k tomu takovou velkou oklikou. Původně jsem studovala v Olomouci jazyky, anglickou a japonskou filologii. A v roce 2005 se v Japonsku konala světová výstava Expo.

Čtěte také

Takže Expo v tom mám prsty?
Firma, která v českém pavilonu získala možnost provozovat český obchod, si vybrala právě několik studentů z Filozofické fakulty v Olomouci, abychom tam prodávali české výrobky. Bylo to hlavně sklo, porcelán a český granát. Mojí hlavní motivací bylo poznat japonskou kulturu a především se zdokonalit v jazyce. A jak už to tak bývá, tak to dopadlo trochu jinak. Seznámila jsem se tam v mexickém pavilonu s Mexičanem, který uměl velmi omezeně anglicky a já zase španělsky. A byla z toho velká láska, měli jsme rande se slovníkem, abychom se nějak domluvili. A díky němu jsem se potom dostala do Mexika a naučila se španělsky v podstatě za hodně krátkou dobu. Skoro bych řekla na úrovni angličtiny, kterou jsem studovala roky. A tím vše začalo. Ten vztah bohužel nevydržel, ale zůstal mi zájem o Latinskou Ameriku a láska ke španělštině. Jedna láska vystřídala druhou.

Zažila jste tam také Vánoce?
Na Vánoce jsem tam nebyla, byla jsem tam v lednu a potom spíš v létě, když jsem ještě studovala. Celkově jen nějakých asi 7 měsíců.

Machu Picchu

Ale v Peru jste potom Vánoce zažila několikrát, ne?
V Peru jsem zažila Vánoce několikrát, protože z toho semestrálního pobytu, který měl být na 5 měsíců, vzniklo 5 let života v Peru. Ještě jsem se po tom studijním pobytu vrátila na chvilku zpátky do Hradce, dostudovala jsem a zase jsem odjela do Peru, protože tam jsem měla také vztah. Z přítele se nakonec stal manžel. V Peru jsem si říkala, že už si nebudu komplikovat život, ale člověk míní a v životě je to potom jinak. Teď žijeme v České republice a máme dvě děti, půl Peruánce a půl Čechy. Takže si myslím, že to dobře dopadlo.

Čtěte také

Jak vypadá peruánský Štědrý den?
Jak jsem už říkala, jejich svátky mají větší duchovní rozměř než ten konzumní. A samozřejmě pro cizince z Evropy je zvláštní už jen to, že je teplo, protože tam je to obráceně, je léto. Hodně také záleží na tom, v jaké části Peru se člověk ocitne. Protože jsou tam veliké rozdíly v životním stylu i podle toho, jak jsou lidi bohatí a chudší. Já jsem žila v Andách, kde je ten region spíš chudší, ale jsou tam vlivy západního světa. Takže se třeba stromečky prodávají, samozřejmě výzdoba, všechna možná blikající světýlka, v tom je to podobné.

A stromečky jsou podobné jako u nás?
Nejsou to stromečky živé, prodávají se umělé. Ale není úplně běžné, že by všichni měli doma stromeček. Mnohem důležitější je betlém. Ten si postaví doma všichni. A zajímavé je, že mezi figurky nedávají Ježíška. Až 24. prosince, když se narodil. Dárky tam jsou také, ale určitě to není v takovém rozměru jako u nás. Je to omezeno tím, že ne všichni si mohou dovolit kupovat nějaké velké dary. A taky to není hlavní. Tady se snažíme, i když ne vždy úspěšně, aby byly Vánoce v klidu a pohodě. Tam to pořád žije jejich temperamentem, i 24. prosince. Nakupují dárky třeba až úplně na poslední chvíli večer, když si na ně vydělají. Takže ulice jsou pořád plné.

Čtěte také

Co vánoční jídlo? Mají cukroví jako my?
Cukroví ne, ale mají něco podobného jako je naše vánočka. Té se říká panettone a je v ní spousta kandovaného ovoce. Tedy je sladší, ale přibližně chutná jako naše vánočka. A k večeři se jí krocan nebo krůta. My jsme si tam některé Vánoce trochu počeštili, takže jsem jim vnutila rybu, ale pro ně je hlavním chodem především krocan.

Když jste teď doma s manželem u nás v České republice, jak on vnímá naše oslavy Vánoc?
Připadá mu to všechno klidnější. On tráví nějakou část týdne v Praze, kde vyrábí a prodává šperky, takže tam nějakou svoji komunitu má. On Vánoce nezná v tak úzkém rodinném kruhu, protože tam se schází velmi široká rodina a je to spíš takový večírek, dalo by se říct. Naše Vánoce jsou spíš pro děti a jde se potom třeba na půlnoční mši, kdežto v Peru to do noci žije. A co nemá můj muž rád, to jsou naše koledy. Připadají mu málo veselé.

Věra Kouřimová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celý vánočně laděný rozhovor s překladatelkou Věra Kouřimová si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související