O mrazivém počasí

14. únor 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Jsou lidé, kteří si přejí aby už bylo jaro a jsou tací, kteří si přejí , aby zima vydržela co nejdéle. A právě o nich, a jak na ně, je dnešní poznámka.

Každý včelař umírá hlupy, řekl mi nedávno jeden můj kamarád co má čtyřicet včelstev a chtěl tím říci, že i když se celý život učí, jak na ty včelky vyzrát, stejně si udělají to, co je pro ně nejvýhodnější, a čerta starého se zajímají o naše nejnovější vědecké poznatky. Tak nějak je to i se ženami. I když se manžel snaží ženu vychovávat k obrazu svému, stejně si jeho milovaná nakonec udělá to, co chce, a v podstatě tak nenápadně vychovává svého manžela. Ale abych neurazil, je zcela možné, že u vás doma to funguje opačně. Moje žena nemá ráda zimu, ale od letošního prosince se těší, že bude dlouhá a dlouhá a mrazivá. Co stačí k tomu, aby žena změnila názor na oblíbená roční období? Velmi málo. Šli jsem kolem obchodu s kožichy, když tu z něj vyběhl známý, se kterým jsme chodili společně do lidové školy umění hrát na trubku a hned si chtěl povídat. Manželka využila mé nepozornosti a udělala bleskovou exkurzi v jeho kožešinovém obchodě. Pak se po chvíli vrátila v krásném kožíšku, udělala smutné oči, něco jako: „Kup mi to...“ - spolužák muzikant pohotově ze sebe vypravil kouzelnou větu: „Udělám ti cenu!“ a má žena si ten kožíšek už jednoduše nesundala. Řeknu vám, bylo mi to v tu chvíli jedno. Vytáhl jsem peněženku, dal ji všechny úspory, co jsem někde tajně nastřádal dětem na dárky, a tím jsem se jich také zbavil. Původně jsem si říkal, že manželka na to gesto zareaguje odmítavým: „Je to moc drahé, to si koupit nemůžeme,“ ale žádné gesto se nekonalo a ona se stala majitelkou krásného beránka, nebo co to dříve bylo za zvíře, než se změnilo v kožich. Od té doby se má žena netěší na jaro ale naopak přeje si, aby bylo venku zima, že bude sněžit a také trochu mrznout, ne moc, jenom tak pět pod nulou, to aby v tom kožíšku mohla chodit a aby ji v něm nebylo horko. Tady vidíte, že některým stačí trocha té parády a už se netěší na jaro, léto a podzim, ale jenom na to roční období, kdy se ta paráda dá nosit. A já už vymyslel jak to změnit. Vezmu ji do obchodu a´t si koupí nějaké nové krásné plavky. To se potom bude těšit na léto jako malé děcko. Tuším že tady tu fintu s podmíněnými reflexy už přede mnou vymyslel nějaký Ivan Petrovič Pavlov. Mezi námi, je to pěkně drahá metoda.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.