O lidské důvěřivosti

Je to pár dnů, co mi telefonoval jeden náš posluchač z Ostravy-Poruby a vyprávěl mi svůj příběh. Šel si tak po ulici za kamarády na pivo do hospůdky, když ho oslovil sympatický vysoký špinavý blonďák s velkým nosem a v montérkách, že je odborník na staré televize a že je výhodně vykupuje a navíc, pokud se domluví, tak si ji odveze a ještě nabízí za 600 korun nová rádia jako protihodnotu. Prostě mluvil a mluvil a tomu našemu posluchači se to zdálo dobré, protože to byl příjemný pán a už viděl jak se zbaví staré televize, kterou už nikdo nepotřebuje a ještě si levně koupí dobré rádio. A tak ho pustil domů do bytu a diskutovali, ten pán v montérkách si prohlédl tu televizi, dohodli se na tom rádiu, a náš posluchač vyndal své úspory, co měl v plastovém pouzdru ve skříni a vytáhl z nich tisícikorunu. Mezitím si ten v montérkách vzpomněl, že u té televize ještě nevyzkoušel příjem, zvuk a barvy, tak poslal toho našeho posluchače do druhé místnosti, prostě odlákal pozornost a ten plastový obal i s úsporami mu mezitím ukradl. Věřte nebo nevěřte, bylo tam 60.000 korun a jsou pryč. Když jsem s tím našim posluchačem přes telefon mluvil, tak jsem mu starostlivě kladl na srdce, ať se tím případem netrápí, ať to hodí za hlavu, ať je rád, že je zdravý, že ho někdo nepřepadl a nezmrzačil. Já vím, že přišel o velkou hromadu peněz, o celoživotní úspory, je mi jasné, že ho někdo ponížil, zahanbil a okradl. To se ale může stát každému, třeba právě vám. Vám ne? Tak to se omlouvám. Na druhé straně, když už se to stane, tak se s tím málokdo smíří a dokáže postavit nad věc, nad ten problém, a tak se trápí a chřadne. Na druhé straně ten zloděj se vůbec netrápí, ale naopak se raduje, oslavuje, protože měl úspěch a okradl staříka, který ho ani neumí pořádně popsat, neměl na očích brýle, a tak u soudu ani nemůže věrohodně říci - byl to stoprocentně on. Lumpové to vědí a právě s tím počítají, že jim takovou krádež nemůže jen tak někdo dokázat. A u soudu řeknou: "Kdo ví, kde si stařík to pouzdro s šedesáti tisíci dal." Vždyť se to stává, jako třeba minulý víkend ve Frýdku-Místku, kde devadesátiletý pán obvinil jiného mladíka, který mu nosil jídlo, že mu ukradl 100.000 korun z poličky ve skříni. Obálku s penězi ale policisté našli v bytě seniora v jiné skříni. Prostě si ji dal na jiné místo a pak už nevěděl kam. To se stává a s tím počítají i ti praví zloději, kteří se na seniory specializují. A tak nezbývá než být opatrný a nezvat domů nikoho cizího bez svědků, bez kamarádů nebo bez někoho z rodiny. Poznámka by měla končit nějakým inteligentním filozofickým závěrem, jednoduchou lidskou moudrostí. Já když slyším o podvodnících a zlodějích, kteří se specializují na staré lidí, tak mě vždy napadne jenom to historické husitské - hrr na ně. Jenže v dnešní době to nejde, protože i ten lump má svá lidská práva. A pěkný den bez zlodějů a podvodníků přeje Artur Kubica.