O lehoučkých ženách

Jestli je pro praktický život vhodnější žena vyhublá nebo tlustá, jsem jednoznačně zjistil, když jsem před časem zaparkoval na sněhu a přehlédl výmol, ve kterém jsem s předním náhonem auta zapadnul doslova až po břicho. Kola se točila marně a z jámy létalo bláto. Nezbývalo než vymyslet, jak z toho ven. Jednak jsem mohl zastavit okolo jedoucí auto a nechat se pomocí lana vytáhnout, dále jsem mohl heverem zvednou přední část a jámu vystlat hlínou, kamením, dřevem, nebo tím, co by bylo po ruce. Nakonec jsem ale zvolil třetí variantu - Newtonův Zákon akce a reakce a do zavazadlového prostoru mého auta, až na úplný konec, jsou posadil manželku. Auto protiváhou vzadu kleslo, nadlehčila se mu tak přední zapadlá část a klasickým houpavým pohybem, jedničkou dopředu a zpátečkou dozadu, jsem se lehce během tří zhoupnutí z jámy dostal. Kdyby má žena byla baculatá, tlusťoučká, byl bych se z díry dostal po prvním zhoupnutí. Protože je ale krásně rostlá a dbá o svou tělesnou váhu, trvalo to o něco déle. Kdyby to ale byla pěstěná modelka, vyhublinka o padesáti kilogramech čisté váhy z titulní stránky módního časopisu, musel bych k ní do auta posadit ještě další dvě podobné dámy kost a kůže, aby se to zapadlé auto vůbec pohnulo. Tak jsem ji to tenkrát vysvětlil.

Jenže tomu příběhu není konec. Minulý týden se to samé stalo znovu, jenže tentokrát moji bývalé sousedce, kterou má žena zná a kterou viděla z okna jak zapadla na tom parkovišti, do té samé díry. A tak se daly dohromady chytré horákyně - ženy poučené slavným Newtonovým zákonem, moje manželka sehnala ještě další dvě stejně rostlé kolegyně z okolních obchůdků, všechny tři si sedly do kufru Volva té zapadlé sousedky a řekly ji: „ Jeď!“ Jenže ona netušila, že se musí auto rozhoupat a tak kola prokluzovala dál a situace se jevila jako téměř neřešitelná do té doby až šel okolo nějaký kutil, který má praxi v rozhoupávání těles, tedy ve vytvoření určité setrvačnosti houpavého pohybu, která pak jenom jemnou silou donutí těleso k dalšímu dění. A tak jsem ta tři statná děvčata co seděla zbytečně dvacet minut v kufru zapadlého auta a byla z toho smutná, pochválil, že jsou štíhlounká, protože nedokázala svým rostlým pozadím nadlehčit nové tunové Volvo mé sousedky. A věřte nebo ne, ta děvčata měla celý den radost, že jim někdo tak pěkně polichotil. A krásný den s úsměvem na rtu přeje Artur Kubica.