O krásných lidech

Na úvod něco, co znají všichni, kteří dbají na svou štíhlou linii. Kolikrát vám stojím před tím zrcadlem a říkám si: „Tak to už je vrchol, buď mi ti výrobci skříní prodali špatné zrcadlo, které zvětšuje, anebo jsem opravdu už takový cvalík“. Nedávno se mi porouchala osobní váha a představte si to, vážila o deset kilogramů méně. Prostě ji začaly slábnout baterky, a tak jsem šel do obchodu abych koupil nové. Prodavačce jsem vysvětlil, co se stalo a ona mi nechtěla ty baterky prodat, protože prý by také chtěla mít doma váhu, která ji každé ráno polichotí, že je o deset kilogramů lehčí a tím i nejkrásnější v okolí. Nakonec jsem ty baterky koupil, vyměnil a osobní váha mi jasně dokázala, že i to zrcadlo na dveřích skříně je v pořádku a ukazuje pravdu. Smutný nad tím zjištěním jsem ráno vystupoval z auta na parkovišti a tu jsem si všimnul stařičkého pána, který stál za druhým autem a v rukou měl běžecké hole. A tak jsem ho oslovil větou: „Taky se už na sebe nemůžete dívat a sportujete?“ Jenže to byl omyl. Ten pán neměl běžecké hole ale hole trekové a o ty se opíral, protože mu dobře nesloužily nohy. Nicméně podotkl, že se někdy na sebe opravdu nemůže dívat, no a u toho auta na parkovišti stál proto, protože se díval, jestli má označení, že v autě jezdí invalida. Vozidlo stálo na místě, kde mohou stát jenom vozíčkáři. Takže děda, který sotva chodil, se po sídlišti po ránu ploužil, aby se podíval, jestli někdo nezneužívá parkovacího místa. Každý máme své problémy. Někdo je tlustý a chce být hubený, jiný má špatné nohy, ale když jde o to upozornit policii na nešvar v podobě rozmazleného řidiče, nelení a dobelhá se, aby zakročil. Nedávno jsem doma pochválil mou ženu, že je krásná a že nemá žádné vrásky. Já také nemám žádné vrásky, všechny se mi totiž dobrým jídlem vyhladily. Tady je vidět, že ti hubení jsou zároveň i škaredí. A pěkný den s chutí do dobrého jídla přeje Artur Kubica.