Na Pacovském okruhu se jel závod poprvé v roce 1906. Jezdí se dodnes

„Trasy těch silnic se vůbec nezměnily, v některých místech se jen narovnaly dvoje serpentýny. Jinak je to pořád stejné, má to pořád šedesát dva a půl kilometru,“ říká předseda Automotoklubu Pacov Zdeněk Jirků. Tehdy v roce 1906 se měl jet závod v Rakousko-Uhersku a Pacov byl vybrán jako nejvhodnější. „Měla ta trať dvě nevýhody, protože ji dvakrát kříží železnice,“ říká Zdeněk Jirků. S tím se ale tehdejší organizátoři hravě vypořádali. „Tehdy se do okruhu zařazovaly povinné neutralizační úseky, kdy musel motocyklista se stroje slézt, zhasnout motor, jít pěšky několik metrů. To prokazovalo kvalitu stroje, že dokázal znovu nastartovat,“ vysvětluje Zdeněk Jirků s tím, že tehdy využili právě oněch železničních přejezdů na neutralizační úseky.

Závodník Toman jel dvě třetiny závodu bez sedla. A dojel!

Dodnes jsou obdivuhodné i výkony prvních závodníků. „V roce 1906 na tom okruhu vítěz Eduard Nikodém jel průměrnou rychlostí sedmdesát osm kilometrů za hodinu a těch šedesát dva a půl kilometru se jelo třikrát! A on to celé vydržel,“ říká Zdeněk Jirků. K neuvěření je i výkon závodníka Tomana: „V takzvaném vyřazovacím závodě v třetině tratě ztratil sedlo. Jel ve stoje nebo si sedl na tu trubku, co tam po sedle zbyla,“ říká s obdivem předseda automotoklubu.

Kalafuna už teď není, co bývala v roce 1906

Dnes se kvůli starým strojům, ale také i kvůli vyhlášenému prudkému bácovickému kopci na trase Pelhřimov - Červená Řečice, jede závod poloviční. „Ten kopec dělal hlavně těm motocyklům s řemenovým pohonem potíže, protože ta kalafuna už není, co byla v roce 1906,“ vysvětluje Zdeněk Jirků. Nový okruh má třicet dva a půl kilometru. „Jede se z Pacova do Velké Chyšky, do Vyklantic, kde bylo místo působení pana Hamerníka, tehdejšího velkého nadšence motocyklismu, do Hořepníka, v Hořepníku najíždí na okruh původní tratě a jede přes Březinu, Samšín, Roučkovice až do Pacova,“ popisuje předseda klubu.

Předseda AMC Pacov Zdeněk Jirků|foto: Irena Šarounová

Pacovský okruh se vždy jede za plného silničního provozu. Závodníci musí dodržovat pravidla

Celý závod jedou veteráni vyrobené do roku 1970 za plného provozu. „Oni musí všichni respektovat pravidla a nikde není žádný úsek uzavřený,“ dodává Zdeněk Jirků. Kvůli strojům různého stáří bylo nutné nejen upravit trasu, ale také vytvořit výkonnostní kategorie. „Mají možnost si zvolit průměrnou rychlost sami. Volí se od patnácti do čtyřiceti kilometrů v hodině, podle toho, na co si myslí, že si můžou troufnout jejich motocykl a oni,“ vysvětluje.

V České republice se za rok koná spousta soustředění veteránů, ale jediný Pacovský okruh má statut závodu. A vždy k němu patří i přehlídka strojů a spanilá jízda Pacovem.