Muži s kosami pod hradem Buchlov
Od konce května až do červnového svátku svatého Jana naši předkové kosívali louky, protože luční trávy a květy měly největší sílu a seno bylo nejlepší, poté v kosení pokračovali v červenci, protože svatá Markyta hodila srp do žita a nastaly žně.
Obě tyto zásadní zásadní činnosti byly spojeny s bravurním ovládáním prastarých nástrojů, jimiž byly kosy a srpy, s časným vstáváním, zpěvem a také s láskou a namlouváním. A tento obraz starých časů se každý rok daří vytvořit na zámeckých loukách v Buchlovicích na Uherskohradišťsku.
Tradiční kosení luk je tam už 25 let spojeno s kláním o nejlepšího sekáče. Atmosféru ranního rozbřesku, řinčení kos, vůni trávy a všudypřítomný zpěv zachytila na kosení luk u buchlovického zámku Marketa Ševčíková. Koseckými písněmi přispěly i cimbálové muziky BROLN, Horňácká cimbálová muzika Miroslava Minkse, Kašava, Lipovjan a mužské sbory Mistříňáci, Lanžhoťáci a Rovina z Olomouce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
