Muži metodici

Některým mužům říkám metodici. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Ani jste nemohli. Muži metodici totiž tají, že jsou metodiky, a jejich ženy tím pádem nevědí, že mají doma muže metodiky a jsou přesvědčeny, že mají doma nemehla, které radši o žádnou domácí práci  nežádají, protože už mají vyzkoušené, že nadělají víc škody než užitku.

Muži metodici mají na své ženy metodu, která nemůže být stará. Řekla bych, že vznikla celkem nedávno, v době, kdy jsme se my, ženy, rozhodly, že už nebudeme doma dělat všechno samy.

Vše začíná nevinnou větou. Například: „Pavle, prosím tě, musíš vyluxovat. Já prostě nestíhám. Teď jsem přišla z nákupu.“ Od televize se ozve ochotný hlas muže metodika.

„Samozřejmě, Haničko, že vyluxuju!“

Žena začne spokojeně vyndávat nákup, třídí ho do ledničky, do mrazáku, do kuchyňské linky, přitom přemýšlí, co udělá k večeři a najednou se za ní ozve hlas muže metodika.

„A nevíš, kde je vysavač, Haničko? Kde ho máš?“ Žena vzdychne.

„Luxuju jenom já, tak pochopitelně vím, kde MÁME vysavač, Pavle. V předsíni, ve skříňce vedle botníku.“ 

Pokračuje s úklidem nákupu a pak uslyší ránu a zkroušený hlas muže metodika.

„Haničko, ono se to rozbilo...“ Muž metodik tahal vysavač s hadicí ze skříňky, hadice se zkroutila, vymrštila se nahoru a shodila ze stolku keramickou misku, kam si žena odkládá náramky. Miska se rozbila na tři kusy, náramky přežily.

„Ty to také dáš na úplný kraj, Haničko... to by shodil každý,“ vzdychne omluvně muž metodik, a stojí nad ženou, která vybírá ze střepů náramky, posléze uklízí i střepy, a pak vstává ze země a hází střepy do odpadkového koše.

„Pavle, mně se to NIKDY nepodařilo shodit! Nikdy! A ty jdeš poprvé luxovat a...“

Žena začíná být trochu naštvaná. Těšila se, jak si všechno v kuchyni připraví a pak už na ni čeká „jenom“ zkontrolovat dětem úkoly, naplnit pračku, z balkonu sebrat suché prádlo, zalít kytky...

Vzdychne, vrací se do kuchyně a pomalu se zase dostává do svého pracovního rytmu. Muž metodik mezitím odtáhl vysavač do obývacího pokoje a začal luxovat. Druhá rána.

Žena se nasupí a prudce hodí tvaroh na kuchyňskou linku. Kytka! Určitě shodil kytku! Vběhne do pokoje. Muž metodik luxuje u dveří na balkon a vůbec netuší, co se děje za ním. Vysavač vrazil do květináče a ten se překotil. Polovina hlíny se rozsypala na koberec. A teď, zrovna teď se šňůra od vysavače zamotává o nohu židle u psacího stolku, židle padá a s ní i knihy, které na ní ležely! To, že spadly přímo do rozsypané hlíny a na kytku, to je malý bonus... 

Zlatou medailí, ba přímo vítězstvím na olympiádě mužů metodiků je, když jim ženy řeknou: „Prosím tě, jdi! Jdi! Nech to být! JÁ SI TO UDĚLÁM SAMA!“

A tato věta právě zazněla v obývacím pokoji, kam společně nakukujeme.

Muž metodik sice neslyšel, že se za ním kácí květináč a padá židle s knihami, ale to, co jeho žena právě řekla, slyšel velmi dobře. Přestává luxovat a vítězně se vztyčí nad vysavačem, hruď připravenou na zlatou medaili a v uších mu už zní státní hymna.

„Ale já bych ti tak rád pomohl! Já přece vím, Haničko, že toho máš moc!“

Sápe se po vysavači, který už jeho žena pro jistotu bere do svých rukou, chce urputně pokračovat ve vysávání, ale jeho žena zoufale ječí.

„Ne!!! Jdi si číst! Jdi se dívat na televizi! Jdi si lehnout! Ale hlavně už na nic nesahej, proboha! NIKDY!“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.