Musela odejít, ale vrátila se domů. Pamětnice Hermína Musilová vzpomíná na poválečný odsun

Na Vysočině žilo před válkou přes 20 tisíc německých obyvatel. Mezi nimi byla i Hermína Musilová, rozená Schebestová, která dnes žije ve Stonařově.

Letos oslavila 97. narozeniny. Když válka skončila, bylo jí sedmnáct. Přestože mluvila plynně česky, měla českého přítele a čekala dítě, v červnu 1945 musela i se svými rodiči opustit domov. „To říkali jako všichni Němci ven,“ vzpomíná. Z rodného Stonařova ji nejprve odvedli do sběrného tábora na Starých Horách u Jihlavy, odkud byla transportována vlakem do Německa.

Cesta nevedla do bezpečí ani přijetí. V poválečném Německu nebyli uprchlíci vítáni. „Ti byli taky nazlobení, že museli vzít lidi do nájmu. Přišli z výboru, tady máte rodinu a musíte jí udělat jednu místnost,“ líčí Musilová atmosféru v zemi, která sama čelila následkům porážky.

Po čtyřech letech se ale rozhodla vrátit se synem v náručí zpět do Stonařova. Dům byl obsazen, obec proměněná. „Byli samí cizí lidi. Ti Němci byli pryč a baráky obsadili Češi,“ říká. Přesto se zde znovu usadila. Její někdejší přítel na ni počkal, vzali se a založili rodinu.

Jen hrstce Němců se po válce podařilo na Vysočině zůstat. Podle historika Michala Stehlíka je příběh Hermíny Musilové výjimečný. Nejen tím, že se po odsunu vrátila, ale i tím, že navzdory hlubokému zásahu do života dokázala opět zakotvit tam, kde kdysi musela odejít proti své vůli.