Letnice: Svatodušní svátky v české lidové kultuře

Svátek Seslání Ducha svatého oslavuje událost z doby po Kristově ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevzetí. Jeho žáci – apoštolové – se sešli v Jeruzalémě na oslavě židovských Letnic. Vtom se domem prohnal silný vítr a „ohnivé jazyky z nebe se rozdělily a spočinuly na každém z nich“. Ihned poté se učedníci osvícení Duchem svatým rozešli do jeruzalémských ulic a začali kolemjdoucím vyprávět o Ježíši, který přišel zachránit svět. Jako zázrakem náhle uměli mluvit všemi světovými jazyky. Získali svoje první křesťanské následovníky a církev svátek Seslání Ducha svatého slaví jako den svého vzniku. Apoštolové se pak rozdělili a každý v jiné části světa získával nové věřící. Všichni dohromady se už nikdy nesešli.

Královničky

Lidové oslavy Letnic ještě hluboko do minulého století pokračovaly v tradici předkřesťanských svátků, které se pravděpodobně vázaly k letnímu slunovratu. Skupinky dospívajících dívek chodívaly po vsi převlečené za královnu a její družinu, ozdobené květy a barevnými pentlemi. Zpívaly milostné i žertovné písně o hledání krále, jedna z nich nesla košík, jiná zase ozdobenou májku. Z vybraných darů si děvčata uspořádala bohatou hostinu.

Královničky mají pravděpodobně svůj původ v pohanském uctívání panenských víl, s nimiž byla spojena řada obřadů k zajištění dobré úrody. Ještě v 19. století se s obchůzkou královniček pojil mnohem starší rituál čistění studánek, který mohly provozovat pouze nevinné dívky.

Čarodějnice

Podobně jako o filipojakubské noci se i v tento den leckde zaháněly čarodějnice a další zlé síly, zejména hlasitým práskáním biče. Na mnoha místech se konaly kontrolní obchůzky mezí a hraničních kamenů. Pole hospodáři se svými syny obcházeli a poději i objížděli na koních a při tom prováděli magické úkony, jejichž účelem bylo zajištění vláhy, dobré úrody, ochrany proti krupobití či povodním.

Koláče a hnětýnky

Letnice byly na českém venkově rovněž nazývány koláčové svátky. To proto, že se jako na ně – podobně jako na další významné dny – připravovalo dobré jídlo, hlavně sladké pečivo. Původně sloužilo jako obětiny házené do studánek a pramenů a nemělo chybět ani na hrobech zemřelých. Písně a říkadla, které pronášeli koledníci při obchůzkách s králem či královnou, obsahují zmínky o koláčích, buchtách nebo hnětýnkách. Účastníci obchůzek je dostávali za odměnu spolu s vejci, slaninou či uzeným masem. Tak se v jedné koledě zpívá: Vedeme vám krále, našli sme ho na zelené trávě. Nechce nic jísti nežli samé koblihy a kosmatice a vejce na rendlíce.

Jízdy králů

Se Svatodušními svátky byly v minulosti nejen na jižní Moravě, ale také třeba v Pošumaví a na Plzeňsku spojeny jízdy králů. Jsou zaznamenány u mnoha dalších evropských národů. Mládež se přestrojovala za krále, královnu a jejich družinu, vyjednávala svatbu, obchůzka pak často končila závodem nebo divokou jízdou na koních při pronásledování unikajícího krále.