Kostel sv. Barbory v Zábřehu zdobí dva zvony. Dělí je od sebe jeden metr a 401 let

Samotný kostel sv. Barbory je pozoruhodnou památkou. Stará legenda říká, že jej založili templářští rytíři, ve skutečnosti je však poprvé zmiňován ve druhé polovině 15. století jako kostel sv. Kříže. Gotickému původu odpovídá i presbytář, kde byla při opravách objevena úzká gotická okna a další artefakty.

Kostel získala v 16. století Jednota bratrská, kterou podporoval jak rod pánů z Boskovic, tak zejména rod pánů ze Žerotína. Po Bílé Hoře se stavba vrátila katolické církvi a po rekonstrukci v roce 1771 sloužila jako hřbitovní kaple.

Na počátku 90. let minulého století byla ve velmi špatném stavu. Rekonstrukce se protahovala a díky dobrovolníkům byla dokončena v roce 2016. Už před tím, v roce 2000 se ale do kostela vrátil po dlouhých letech, kdy sloužil v „exilu“ na zvonici druhého zábřežského katolického kostela sv. Bartoloměje, zpět nejstarší ze zábřežských zvonů - sv. Barbora.

Putující zvon svaté Barbory

Příběh zvonu sv. Barbory začíná v roce 1614, kdy ho pravděpodobně ulil zvonař Donát Schrötter z Hostinného. Pro potřeby bratrského sboru jej nechal přelít z původních zvonů Ladislav Velen ze Žerotína spolu se svou manželkou Bohunkou z Kunovic. Právě jejich erby také zvon zdobí. Spolu s nimi na něm najdeme i české nápisy.

Po Bílé Hoře zábřežský bratrský sbor zanikl. Přesto zvon na věži kostela zůstal i přes svůj protestantský původ. A setrval na svém místě až do první světové války. Nebyl zkonfiskován jako většina ostatních zvonů, ale pro svou mimořádnou hodnotu si ho mohla farnost ponechat. Došlo pouze k přesunu do farního kostela sv. Bartoloměje. V roce 1925 se vrátil zpátky do horního kostela. V roce 1942 byly ale zvony opět zrekvírovány a nejstarší městský zvon znovu putoval do zvonice farního chrámu, kde zůstal do roku 2000. Poté se přestěhoval na své původní místo.

Dlouho zde sv. Barbora zvonila osaměle. Zábřežští zvoníci jsou ovšem parta podnikavá, která si usmyslila, že obnoví původní zvonový soubor na filiálním kostele. A tak už v roce 2013 začaly první práce na vytvoření nového zvonu, nejprve toho nejmenšího, který na věži kdysi byl – sv. Františka. Ten byl zrekvírován 27. září 1916 v 10 hodin, kdy naposledy zazněl z věže, pak se vydal do války. Tak alespoň událost popisuje kronika.

Kostel sv. Barbory v Zábřehu je jednou z nejstarších staveb města|foto: Miroslav Kobza

Zvon František si zvoníci odlili sami

Zvoníci se rozhodli nový zvon nejen navrhnout, ale také si jej svépomocí odlít. Vyrobili formu, sbírali barevné kovy na zvonovinu a hlavně studovali a počítali. Zvon totiž musel získat ladění e2 a zvuk těžké žebra, aby ladil s renesanční Barborou. To byl úkol hlavně pro Františka Johna, který je nejen zvoníkem, ale rovněž kampanologem olomoucké arcidiecéze.

17. listopadu 2015 se skutečně rozhořela improvizovaná pec na zahradě jednoho z domů nedaleko zábřežského hřbitova a po devíti hodinách tavby se podařilo zvonovinu odlít do připravené zakopané formy. Bylo to poprvé po 350 letech, kdy se v českých zemích odléval zvon mimo zvonařské dílny.

Dílo se podařilo, včetně ladění, které měl zvon mít. Následovaly měsíce úprav a příprav k zavěšení. Poté zvon požehnal arcibiskup Jan Graubner a 27. září 2016, přesně sto let od rekvírace jeho předchůdce, se zvon František opět rozezněl do kraje.

Zábřežstí zvoníci se zvonem sv. František čerstvě vyzdviženým z formy|foto: Miroslav Kobza

A tak jsou na zvonové stolici z roku 1774 zvony dva a možná přibude i třetí. Zvoníci se totiž nechali slyšet, že už pomalu pracují na přípravě obnovy dalšího. Aby dobře zněl spolu se 700 kg vážící Barborou a 20 kg vážícím Františkem, musí mít ladění C2 a hmotnost přibližně 400 kg.