Ke zvířatům nesmíme přilnout, říká šéf záchranářské stanice v Pavlově Zbyšek Karafiát

Když se může pták létat nebo zvíře není schopno obstarat si potravu nebo je příliš ochočené, protože ztratí přirozený strach z lidí. „Teď tam máme káně Jarouška, které už jsme si ve stanici nechali,“ usmívá se v Dobrém dopoledni ředitel stanice Zbyšek Karafiát.

Speciální programy nabízí záchranné stanice v Pavlově pro školy, říká dále: „Standardní programy jsou většinou na pár hodin během dopoledne, ale máme i zrekonstruovanou vilku z třicátých let, kde je možné se ubytovat. Školy to někdy využívají také a program se přizpůsobí termíny, na kdy jsou objednaní. Naposledy například jsme s dětmi poslouchali soví houkání.“

Děti si mohou zkusit nakrmit zvířata, pohladit druhy, které se nechají, prohlédnou si mláďata. „Naším krédem je „příroda na dosah“, snažíme se jim přírodu přiblížit, aby je bavila, aby byli uvědomělejší,“ dodává Zbyšek Karafiát.

Mláďata se mnohdy zachraňovat nemusejí

Každé roční období je specifické něčím jiným. Na jaře je to období mláďat, ať jde o mláďata ptáků, nebo o mladé zajíčky nebo srnečky. „Apelujeme na všechny, aby na mláďata nesahali. Většinou mládě zachraňovat nepotřebuje, stačí počkat a rodiče se o ně postarají. Lidé nám posílají fotky nafocené mobilem přes sociální sítě a někdy to stačí, abychom jim dali instrukce, jak se dále zachovat. Buď je nechat být, nebo nanejvýš je přenést na bezpečnější místo. Přenesení domů je pro zvíře mnohdy takový stres, že na něj může i uhynout,“ varuje ředitel pavlovské stanice.

Loni v Pavlově přijali 650 poraněných nebo nemocných zvířat, která potřebovala pomoc, ale telefonátů je mnohem více. „Telefony zvoní prakticky neustále,“ přiznává s úsměvem Zbyšek Karafiát. Za potřebnými zvířaty také vyjíždějí do terénu, ale pokud někdo zvíře přiveze vlastním vozem, stanici to vydatně pomůže.

Asi polovina zvířat se vrací do přírody, některá ve stanici zůstávají, jiná putují do jiných expozic nebo zoologických zahrad, ale určité procento musí být utraceno, když jsou jejich zranění neslučitelná se životem.

Vydrýska Bonifáce vychovala jezevčice

Mezi mláďaty, která vypadala, že přes veškerou péči nepřežijí, byl svého času i vydří sameček Bonifác. „Mládě se ztratilo matce, ale nechtělo přijímat potravu, bylo podchlazené. Už když jsme se s ním málem loučili, napadlo nás dát jej k jezevčici Elišce, která miluje mláďata vyder, a ta ho začala masírovat a mládě ožilo. Žilo s námi asi půl roku, aportovalo klacíky, ale nemohlo se vrátit do přírody, protože se nebálo psů,“ vzpomíná Zbyšek Karafiát s úsměvem na Bonifáce, kterého bychom dnes našli v plzeňské ZOO.

Ke zvířatům nesmíme přilnout

Když vypouštějí pečovatelé z Pavlova zvíře zpět do volné přírody, měli by se vyvarovat emocí. Kdyby si na člověka zvíře zvyklo, nebylo by schopno se ve volné přírodě o sebe postarat. „Máme jich tolik, že většinou když vypouštíme jedno zvíře, tak už na nás čekají další pacienti, o které je potřeba pečovat. Emoce do toho příliš nezapojujeme,“ vysvětluje host Dobrého dopoledne.

„Například mladí puštíci se učí lovit od puštíků, které u nás máme ve speciální voliéře, protože do přírody se vrátit nemůžou, a tam ani člověk za nimi nechodí.“ Veřejnost se může přesvědčit na vlastní oči a přijít například na komentovanou prohlídku v deset, v jednu a ve tři hodiny, kde ošetřovatelé povyprávějí další příhody osobně. Otevřeno bude opět do konce září.