Kantoři bývali na vesnici vážení, ale živořili
V úterním Tandemu jsme si povídali s genealožkou Blankou Lednickou. A protože se blíží školní rok, zastavili jsme se u života učitelů na přelomu 18. a 19. století.
A nebyl to život jednoduchý. Přestože patřil kantor spolu s farářem a lékařem k nejváženějším občanům obce, často jeho rodina živořila. Původně byl placen v naturáliích, rodiče žáků mu dávali obilí, mouku, vajíčka… Ale většinou je žáci nenosili dobrovolně, pan učitel pak musel sám rodiny obcházet a o svou almužnu prosit. Proto se kantoři velmi často stěhovali, jejich kočovný život překvapil i samotnou Blanku Lednickou. Často za svůj život vystřídali i pět, šest škol a stěhovali se mnohdy dál než 50 kilometrů, což nebylo zvykem.
Od 19. století směly učit i ženy, ale nesměly být provdané. Důraz se kladl na „čistotu“, tedy panenství, aby svým žačkám nebyla kantorka v té době špatným vzorem.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://vysocina.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://vysocina.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/c61cb9fdb5b8bd1e1a6d06ebcb7110e7.jpg?itok=4Fwwcnre)
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka