Kantoři bývali na vesnici vážení, ale živořili

A nebyl to život jednoduchý. Přestože patřil kantor spolu s farářem a lékařem k nejváženějším občanům obce, často jeho rodina živořila. Původně byl placen v naturáliích, rodiče žáků mu dávali obilí, mouku, vajíčka… Ale většinou je žáci nenosili dobrovolně, pan učitel pak musel sám rodiny obcházet a o svou almužnu prosit. Proto se kantoři velmi často stěhovali, jejich kočovný život překvapil i samotnou Blanku Lednickou. Často za svůj život vystřídali i pět, šest škol a stěhovali se mnohdy dál než 50 kilometrů, což nebylo zvykem.
Od 19. století směly učit i ženy, ale nesměly být provdané. Důraz se kladl na „čistotu“, tedy panenství, aby svým žačkám nebyla kantorka v té době špatným vzorem.