Kantoři bývali na vesnici vážení, ale živořili

30. srpen 2011

V úterním Tandemu jsme si povídali s genealožkou Blankou Lednickou. A protože se blíží školní rok, zastavili jsme se u života učitelů na přelomu 18. a 19. století.

A nebyl to život jednoduchý. Přestože patřil kantor spolu s farářem a lékařem k nejváženějším občanům obce, často jeho rodina živořila. Původně byl placen v naturáliích, rodiče žáků mu dávali obilí, mouku, vajíčka… Ale většinou je žáci nenosili dobrovolně, pan učitel pak musel sám rodiny obcházet a o svou almužnu prosit. Proto se kantoři velmi často stěhovali, jejich kočovný život překvapil i samotnou Blanku Lednickou. Často za svůj život vystřídali i pět, šest škol a stěhovali se mnohdy dál než 50 kilometrů, což nebylo zvykem.
Od 19. století směly učit i ženy, ale nesměly být provdané. Důraz se kladl na „čistotu“, tedy panenství, aby svým žačkám nebyla kantorka v té době špatným vzorem.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.