Kantoři bývali na vesnici vážení, ale živořili
V úterním Tandemu jsme si povídali s genealožkou Blankou Lednickou. A protože se blíží školní rok, zastavili jsme se u života učitelů na přelomu 18. a 19. století.
A nebyl to život jednoduchý. Přestože patřil kantor spolu s farářem a lékařem k nejváženějším občanům obce, často jeho rodina živořila. Původně byl placen v naturáliích, rodiče žáků mu dávali obilí, mouku, vajíčka… Ale většinou je žáci nenosili dobrovolně, pan učitel pak musel sám rodiny obcházet a o svou almužnu prosit. Proto se kantoři velmi často stěhovali, jejich kočovný život překvapil i samotnou Blanku Lednickou. Často za svůj život vystřídali i pět, šest škol a stěhovali se mnohdy dál než 50 kilometrů, což nebylo zvykem.
Od 19. století směly učit i ženy, ale nesměly být provdané. Důraz se kladl na „čistotu“, tedy panenství, aby svým žačkám nebyla kantorka v té době špatným vzorem.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
