K truchlení nad ztrátou blízké osoby patří smutek i vztek, říká psycholožka
Pět fází, kterými prochází každý, kdo přišel o milovaného člověka, popsala ve čtvrteční poradně na Regionu psycholožka Olga Hynková. „Úmrtí v rodině je na žebříčku stresových situací úplně nejvýše. A míra smutku, který po jeho odchodu nastává, odpovídá lásce, kterou jsme k té osobě cítili,“ řekla v úvodu Olga Hynková z jihlavského Psychocentra.
Podle ní nejhorší situace nastává, když rodičům zemře dítě. „V takových případech je zcela na místě obrátit se na odbornou pomoc,“ uvedla Hynková.
Během vyrovnávání se se smrtí prochází člověk pěti fázemi
Loučení s blízkou osobou, kterou jsme ztratili, trvá obvykle zhruba půl roku a má přesně popsané fáze. „Podle Elisabeth Rossové, která se tématem podrobně zabývala, můžeme pocity po smrti blízké osoby rozdělit na pět částí. V prvních okamžicích přichází negace čili popření situace. Člověk jakoby nechtěl uvěřit, co se opravdu stalo. Poté nastoupí hněv, vztek a může se objevit i agrese. I tuhle fázi je důležité neodmítat a projít jí, aby se emoce dostaly ven,“ radila na Regionu psycholožka.
Třetí fáze je potom nazvaná vyjednávání. Při ní lidé často se zemřelými mluví a snaží se ještě jakoby uchovat dřívější stav. A když zjistí, že už je opravdu všechno jinak, přichází pravý smutek a deprese. „Ta by neměla trvat dlouho a právě při depresivních stavech nejvíc pomáhají přátelé. A nakonec dochází ke smíření,“ vyjmenovala Hynková.
Smířit se neznamená zapomenout
Smíření projevujeme právě například při Dušičkách rozsvícením svíčky pro zemřelého a poděkováním za společně strávený čas. „Je to dávnověký rituál, který v naší republice po staletí praktikujeme. Hřbitovy rozzářené malými plamínky mohou být i poetické,“ uvedla Olga Hynková. Dodala ale, že smíření určitě neznamená, že na blízké úplně zapomeneme.
Vyrovnání se situací a to pravé smíření poznáme také podle toho, že nás opět začíná bavit život. Vracíme se ke svým koníčkům a dokážeme se znovu radovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
