Janské Lázně na úpatí Černé hory jsou jediné české lázně v Krkonoších. Prosluly léčivými prameny

17. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních

Už více než tisíc let nás dělí od chvíle, kdy Jan z Chockova, panský zbrojnoš Albrechta z Trautenberku, objevil v roce 1006 na úpatí Černé hory v Krkonoších léčivý termální pramen, dnes nazývaný Janův. Od té doby se začala psát historie později světoznámého městečka Janské Lázně, které proslulo nejen svou léčbou a jedinečnou atmosférou, ale i jako vyhledávané sportovní středisko.

Původní využití pramenité vody bylo ryze praktické, sloužila k pohonu vodního kola. První zprávy o používání termální vody ke koupelím jsou až ze 14. století, kdy majitel Zilvar ze Silbersteinu nechal nad pramenem vybudovat jednoduché lázeňské zařízení pro potřeby svého rodu.

Janské Lázně se postupem času rozšiřovaly. Roku 1902 koupila lázně obec, od které je v roce 1920 převzala akciová společnost. Tím začal největší lázeňský rozvoj. Mimo jiné byla do provozu uvedena i kabinová lanová dráha na Černou horu.

Jako první začali s léčbou po dětské obrně

Janské Lázně nejvíc proslavila léčba po onemocnění dětskou obrnou. Při moderní analýze pramene v roce 1934 se ukázalo, že voda má stejné účinky jako léčivá voda ve Warm Springs ve státě Georgia, kde se v té době léčil po onemocnění dětskou obrnou i americký prezident Roosevelt. Shodné účinky vody objevil profesor Oskar Baudisch ze Spojených států. Na základě jeho doporučení zavedl MUDr. Viktor Sellner ze Svobody nad Úpou v roce 1935 jako vůbec první v Evropě léčbu následků dětské obrny.

Průhled od novodobého pítka na promenádu

V dětské léčebně Vesna, která je součástí lázní, se léčí děti do osmnácti let. Mimo jiné s nervovými onemocněními, s dětskou mozkovou obrnou, po úrazech nebo s dětskou obezitou. Do léčebny dospělých, přímo v centru naproti secesní kolonádě, jezdí klienti po operacích pohybového aparátu, po cévních mozkových příhodách a s dalšími nervovými i respiračními onemocněními. Přírodními léčivými zdroji jsou termální minerální voda hydrouhličitano-vápenato-sodného typu, která vyvěrá v areálu lázní jako Janův a Černý pramen, a místní podhorské klima.

Jediné české lázně v krkonošské přírodě

Lázeňskou atmosféru města dotváří secesní kolonáda z roku 1904, navržená vídeňským architektem Brangem, ale i současná úprava promenády z roku 2008. Tím nejcennějším kromě pramenů je horské prostředí a všudypřítomná zeleň.

Staré dobré lázeňské cesty vás provedou zajímavými místy ve městě i okolí. Na Horní promenádě se můžete pozdravit s Krakonošem, sochou od trutnovského sochaře Zeippelta. V Krakonošově sousedství si prohlédnete venkovní galerii s dobovými černobílými fotografiemi, které připomínají podobu města a lázní od konce 19. století do současnosti. V Rudolfově údolí, v blízkosti dětské léčebny Vesna, vyvěrá jeden z dochovaných janskolázeňských pramenů, kterému se dnes říká Starostův.

Expozice k historii lázeňství v Janských Lázních v bývalé sokolovně

Pokud se vydáte k bývalé věži skokanského můstku z roku 1924 na Střední hřeben, můžete vyzkoušet pohyblivý model můstku nebo si posedět na obřích saních rohačkách. Jedním z nejromantičtějších míst v Krkonoších je Klauzový (někdy také Těsný) důl, dříve určený k plavení dřeva. Při půlhodinové vycházkově trase po břehu Černohorského potoka najdete i odpočinkové místo s vodními hrátkami.

Z úpatí Černé hory se na její vrchol ve výšce 1 299 metrů nad mořem dostanete kabinovou lanovou dráhou. Díky nově vybudovaným lanovkám, vlekům i běžeckým lyžařským tratím jsou dnes Janské Lázně i sportovním a rekreačním střediskem a ideálním východiskem do Krkonošského národního parku jak v zimě pro lyžaře, tak v létě pro cyklisty i pěší turisty.

Spustit audio

Partneři

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová