Jak vznikají Zálety? Alena Zárybnická představuje své nejbližší
Začínáme šestý rok našich nedělních setkání, jejichž společným jmenovatelem je moudrost a inspirace. Velmi si vážím těch, bez kterých by to nešlo, mých nejbližších spolupracovníků a s těmi si budu povídat v Záletech. Ve studiu je se mnou produkční Ivana Fremuthová a šéf programu pardubického rozhlasu Zdeněk Novák.
Zdeněk je z Pardubic, Ivana z Náchoda. Zatímco Ivana pracovala v tištěných médiích a v České televizi, Zdeněk je od roku 2000 v rozhlase. Se Zdeňkem nás svedly dohromady až Zálety, s Ivankou se známe ještě z doby, kdy pracovala v České televizi. Zdeněk má celý pořad na starosti a Ivana hlavně komunikuje s hosty. Oba mají vynikající nápady a díky nim všechno běží tak, jak má.
Kdybyste mohli vybrat kohokoliv, s kým byste si chtěli bez ohledu na to, jestli je to reálně možné, v Záletech povídat, kdo by to byl?
Ivana: „Koho mám opravdu ráda, je herečka Ivana Chýlková. Ze zahraničních osobností by to byl třeba Colin Firth, který zazářil ve filmu Králova řeč nebo v mém oblíbeném vánočním Láska nebeská. A kdyby mi někdo posadil do studia Brada Pitta, tak bych se taky nezlobila.“
Zdeněk: „Já řeknu dvě dámy, které už jsi v Záletech měla, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby přišlo repete. To je Anna K., která mi učarovala. Když přišla na natáčení, tak to zářilo. A pak bývalou zpravodajku České televize v Německu Hanu Scharffovou. Ta je skutečně tak milá, jak vypadá a o Německu by se dalo vyprávět hodiny a hodiny.“
Jak vypadá váš pracovní den?
Zdeněk: „Já bych to mohl popsat za oba, protože Ivana je moje podřízená, takže já mám její náplň práce v malíčku. Já to mám rozdělené, každý den je jiný, ale většinou v pondělí je porada s panem ředitelem, pak vyřídím e-maily, mám nějaké papírování. V úterý se často věnuji Záletům, to znamená střih, míchání s písničkami, tvorba článků na web s mými kolegy a tak dále. A pak středy, čtvrtky a pátky vypadají pokaždé jinak. Ale samozřejmě do toho patří i to, že musím poslouchat vysílání, hodnotit, dávat zpětnou vazbu zprávařům nebo moderátorům. A do toho vymýšlet, co bude za měsíc, za dva. Jaké přímé přenosy, co v pořadech bude. Moji kolegové jsou ale hodně samostatní, hodně kreativní, takže mi ulehčují práci v tom, že přichází s nápady.“
Jaký je pro vás rozhlasový formát snů?
Zdeněk: „Co ty, Ivo? Dvacetiminutové zprávy?“
Ivana: „Tak to určitě ne! Já mám na zprávách ráda, když je tam nějaký živý vstup. Když jsou zprávy akční, něco se děje. A to nemyslím tragické zprávy, ale když se přihlásí redaktor z terénu, je to živější a myslím, že to i lidi víc baví.“
Po natáčení si říkám, že bychom měli hosta pozvat ještě za týden a udělat Zálety na pokračování. Vždycky odcházím s pocitem, že spousta otázek byla nevyřčena.
Zdeněk: „Já ten pocit nemám. Naopak mám pocit, že bylo vyřčeno víc, než bylo možné. Takže to by dalo na dva až tři díly. Ten host samozřejmě inspiruje k tomu, ptát se dál a dál. Alena mi udělá takový zásobník otázek a odpovědí s tím hostem a já vyberu to nejzajímavější. Někdy je mi líto, že něco musí jít pryč, někdy méně. Jak kdy.“
Sportovci, herci, zpěváci, novináři, vědci, historici, lékaři… K tomu lidé, kteří nejsou třeba obecně známí, ale mají zajímavé povolání nebo životní zkušenosti. Tak pestrá je směsice hostů v Záletech. Který z těch příběhů byl pro vás nejvíce inspirativní?
Ivana: „Pro mě určitě záchranář z Hradce Králové Anatolij Truhlář. Nejen proto, že domluvit termín natáčení bylo velmi těžké, ale je to velmi inspirativní člověk. Líbí se mi jeho práce.“
Zdeněk: „Zavzpomínám na herečku Blanku Bohdanovou. Ta je inspirativní v tom, že člověku i v tomhle vysokém věku to pálí, vyjde schody, přijde na natáčení, dokáže být vnitřně svěží a raduje se ze života. Toho bych chtěl dosáhnout.“
Ivanka si pravidelně užívá ty peripetie, které souvisí s tím, aby všechno klapalo a navazovalo na sebe. Někdy to není hned a společná setkání musí dlouho připravovat. Na koho jsme si počkali, až jsme se dočkali?
Ivana: „Těch je celá řada. Osobnosti, které zveme, jsou obvykle velmi vytížené. Hlavně herci a lidé z umělecké branže. Skoro dva roky jsme čekali a nemohli sehnat Jaroslava Kulhavého, to bylo těžké. Vždycky byl v zahraničí, nemohl a já už to chtěla vzdát. Nakonec to ale klaplo. Rok jsem sháněla herce Bohumila Klepla. Myslím, že nakonec to dopadne proto, že ty lidi opravdu otravuju a pořád volám, píšu SMS a nakonec je zlomím, protože už mě mají plné zuby a na ten termín kývnou.“
Související
-
Za to, že jsem se narodil v Moskvě, se na mě lidé dívali zle
Bohumil Klepl se narodil v Moskvě, maminka je Arménka, tatínek od Jičína. Vyrůstal střídavě v Moskvě a Pardubicích. A právě v Pardubicích vystudoval gymnázium.
-
Nevím, co bude, ale muziku nepřestanu dělat nikdy
Pozvání přijala zpěvačka Anna K. Narodila se ve Vrchlabí a doma pak byla ve Špindlerově Mlýně. Natočila sedm desek. Přelomová byla ta třetí v pořadí.
-
Olympijský vítěz si první přehazovačku koupil za peníze na obědy
Ve svém sportu vyhrál všechno, co se dá. Od olympiády přes Mistrovství světa a Evropy až po nejtěžší etapový závod. Jaroslav Kulhavý začínal na kole v Ústí nad Orlicí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
