Jak se vyrovnat s bolestí po ztrátě dítěte? Pomáhá sdílení
Bolest rodičů po ztrátě dítěte neodeznívá, ale dá se s ní žít, říká Zdenka Volavá
Ztráta dítěte je nejhorší životní ranou, se kterou se rodiče musí vypořádat. Organizace Dlouhá cesta již od roku 2005 poskytuje podporu těm, kteří čelí této nesmírné bolesti. Ředitelka Zdenka Volavá, sama pozůstalá matka, sdílí svou cestu truchlením a přijetím ztráty.
„Se smrtí dítěte se člověk nikdy nesmíří. Ani já ne. Místo toho je potřeba tu ztrátu přijmout a integrovat ji do svého života,“ vysvětluje Zdenka Volavá, ředitelka organizace Dlouhá cesta. Sama ztratila syna při autonehodě a dnes pomáhá ostatním rodičům překonávat stejnou bolest. Jejím cílem je vytvořit bezpečný prostor, kde mohou rodiče truchlit, sdílet své příběhy a nalézt podporu.
„Když jsem přišla o syna, bylo to jako pád do temnoty. Právě Dlouhá cesta mi ale pomohla najít světlo. Rodiče potřebují místo, kde mohou mluvit o své bolesti, kde nikdo jejich emoce nehodnotí,“ popisuje Volavá. Organizace nabízí individuální i skupinové konzultace, kde se rodiče mohou svěřit s nejhlubšími emocemi, včetně vzteku, smutku a beznaděje.
Podle Volavé se truchlení nikdy neřídí pravidly. „Někteří rodiče potřebují klid, jiní vyhledávají společnost. Každý si musí najít svou vlastní cestu. Důležité je, aby nikdo nebyl nucen potlačovat svou bolest,“ říká Volavá. Dlouhá cesta poskytuje bezpečné prostředí, kde je každá reakce na ztrátu vnímána jako přirozená a pochopitelná.
„Vzpomínky na syna jsou pro mě obrovským bohatstvím, ale zároveň prohlubují bolest. I když se bolest nezmenší, časem se s ní člověk naučí žít,“ uzavírá Volavá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
