Iva Bittová má dva domovy - na Vysočině a v Americe. Pořád mám nastartované koště, směje se

22. červen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Iva Bittová v pražském klubu Jazz Dock
0:00
/
0:00

V Borech na Žďársku je klid, na rozdíl od Lelekovic, které se staly předměstím Brna, a klid už tam dávno není. Přibližně tak shrnuje zpěvačka Iva Bittová důvody, proč se přibližně před dvěma lety přestěhovala z Lelekovic na Vysočinu. 

Před lety vydala dvojalbum Bílé inferno, kde spolu s ní zpíval i sbor Lelky složený z lelekovických děvčat. Podobná je i současná spolupráce Ivy Bittové s místním sborem Babačka.

Sbor se jmenuje po místním potůčku

„Ten název vznikl zcela spontánně,“ usmívá se zpěvačka. „Šla jsem se tady projít kolem rybníčků a přemýšlela o jméně, jestli by tady nebyl nějaký pěkný místní název. A jedna z prvních borských duší, kterou jsem tady potkala, byla paní Blanka Křížová. Položila jsem jí tuto otázku a ona navrhla potok Babačka. To je malinký potůček, my se ho chystáme zvelebovat, a jeho jméno, to bylo přesně ono,“ pochvaluje si Iva Bittová.

Jak se dal sbor dohromady? Ředitel zdejší školy František Eliáš uspořádal konkurz, a také dal sboru k dispozici učebnu, kde se může třicetičlenný sbor Babačka scházet a také už několik měsíců funguje. „Není složený jen z malých dětí, mám v něm i dospělé zpěváčky a ke konci každého zpívání je krásné vidět ty jejich rozzářené tváře a radost ze zpívání,“ vypráví host Dobrého dopoledne.

Každý umí zpívat

Jaký hudební žánr se sborem zkouší? „Pokračuju v tom, co jsem dělala se sborem Lelky, a největší zdroj materiálů je ze sbírky Sušilovy Bartošovy, a protože jsem se přemístila do tohoto kraje, obstarala jsem si i lokální zpěvníčky, kterých je hodně. Je to tedy lidová píseň s mými aranžmá, která mohou být pro někoho nezvyklá. Taky svoje skladby se jim snažím takzvaně vnutit,“ směje se Iva a dodává: „Po vzoru mé sestry Idy máme výborný materiál na rozšíření exprese a většího zvuku hlasu, to jsou romské písničky, které jsou velice půvabné.“

Ivu Bittovou uvidíme nejen na konci prázdnin na zahájení Velkomeziříčského kulturního léta, ale také ke konci září budeme připravovat další program v Netíně. „Pozvala mě Hanka Sklenářová na předvánoční koncert, takže tam budeme mít ještě jiný repertoár, budu chystat vánoční tematiku,“ říká.

Starat se o hlas? Je to psychická záležitost

„Krk by se neměl balit a zpívat co nejvíc, s hlasem problém nemám,“ přiznává Iva Bittová. Nejraději vyhledává ticho a klid, kdy nemluví, hlasivky odpočívají. „A pak se těším, až to zase rozbalím před lidmi,“ raduje se zpěvačka. Největší inspirací je Ivě příroda. „Potřebuju hodně ticha a vnímat zvuky přírody. Ptáčci a ticho lesa, to je všechno jedna velká hudba a hodně to dávám do svých improvizací a do svých námětů. Teď mám skladbu se zvuky mého lesa ve Státech, takže jsou tam vlci, kojoti, sovy, ale i drobní ptáčci, je tam všechno.“

Druhým domovem mi je americká samota v lese

Místo k životu za oceánem našla Iva Bittová už před 11 lety. „Městečko Rhinebeck je poblíž školy Bard College a jejím prezidentem Leon Botstein - člověk zcela pohlcený hudbou, který diriguje také americkou filharmonii, jezdí po světě a každý rok v létě pořádá festival zasvěcený jednomu umělci. My jsme tam byli v rámci pocty Janáčkovi. Bydlela jsem tam a měla k dispozici auto a každý den jsem tudy jezdila, a tak jsem to místo objevila,“ vzpomíná zpěvačka.

Spolupráce s ostatními muzikanty a na různých projektech je většinou založena na pozvání z druhé strany, z nichž si Iva pečlivě vybírá. „Jsem řízena instinktem. Mám pocit, že už mám zkušenosti, a je pravda, že v posledních letech jsem našla i studenty, kteří jezdí za mnou, a já se snažím v rámci svého volného času jim dát své zkušenosti. Neměla bych už tolik trajdat, ale věnovat se jim,“ zamýšlí se. Co všechno má v plánu toto léto? „Nebudu to vypočítávat, jinak by se mi zatočila hlava,“ směje se Iva Bittová. „Vždycky si jenom vezmu ten svůj kufříček, sbalím to nejdůležitější, housle na záda a šmytec.“ 

autor: dak
Spustit audio