Hospicům na Vysočině chybí klienti. Lidé dávají přednost hrazeným službám

„Tady jsme v rodinném pokoji. Je určený pro nemocného v terminálním stádiu, který je na sklonku svého života. Může o něj pečovat vedle personálu i rodinný příslušník nebo osoba blízká, která se zde může ubytovat,“ provází mě nadstandardně vybaveným pokojem hospice vedoucí novoměstského střediska Vojtěch Zikmund.

Tento pokoj i vedlejší, za které se připlácí, jsou prázdné. A o službu domácího hospice teď nemá zájem nikdo. „Momentálně klienty nemáme,“ přiznává Zikmund.

Zatímco vloni pomáhali vyrovnat se s odchodem blízkého pětadvaceti rodinám, letos jen třinácti. Stejná situace je i ve druhém hospicovém hnutí na Vysočině - v Jihlavě. Přitom zpětnou vazbu mají výbornou, říká dobrovolnice Alena Palánová.

„Nejvíc se bojí, že budou přítomni úmrtí. My tam s nimi zůstáváme do noci a probíráme pěkné chvilky. Někdy tam vznikají krásná pouta. Někdy je rodina v nepřátelském vztahu, ale když vidí, jak jim umírá třeba maminka, tatínek, babička, dědeček, tak se najednou semknou,“ doplňuje Palánová.

Malý zájem o domácí hospicovou péči si pracovníci vysvětlují ekonomickou situací rodin. Zatímco tady platí pětisetkorunový vstupní poplatek a pak padesát korun za den za nonstop dostupnou službu, lůžka na oddělení dlouhodobě nemocných hradí pojišťovny. Levnější je i podobná služba charity, která na Vysočině zatím nikdy bez klientů nezůstala.