Generál Emil Boček: Po válce jsem lítal už jen na tajňačku, aby to manželka nevěděla
Utekl z domova v šestnácti letech a strastiplnou cestou se dostal přes Maďarsko do Bejrútu, odtud do Francie a Anglie. Bojoval v barvách RAF.
Generál Emil Boček byl hostem Hely Dvořákové v příznačný den – 15. března 2019.
Před 80 lety řekl mamince, otce v té době neměl, že jede lyžovat do Jeseníků. „Měli jsme ale v plánu jít bojovat.“
Složitou cestou se přes Slovensko, Maďarsko dostal do Bejrútu. „Odtud jsme jeli lodí do Francie, kde byla válečná fronta.“ Tehdy ještě jako běžný voják se Emil Boček dostal do Anglie, kde pracoval jako mechanik. „Po jednom incidentu mě zavřeli na 168 hodin. Pak jsem řekl, že chci létat a oni mě pustili na kurz. Stal se ze mě stíhač. Mezi tím jsme ale odjeli do Kanady, byli jsme i v New Yorku.“
Podzim 1944
Na podzim 1944 se zapojil do bojů, resp. do leteckých misí. „Dvakrát mi šlo o život. Jednou mi vypověděl službu motor nad letištěm. Po druhé jsem letěl z Německa a začala mi svítit kontrolka, že motor nedostává benzín. Nakonec i to dobře dopadlo.“
Lítal jsem „na tajňačku“
Po válce se Emil Boček vrátil zpět do Československa. „Pracoval jsem v Kbelích. Když jsem tam pak skončil, řekli nám, že když budeme chtít, můžeme si přijít zalétat. Manželka to ale nesměla vědět, hrozně se bála,“ smál se.
Na celý rozhovor se podívejte, nebo si ho poslechněte v audiu.
Související
-
Přibyslavskou školu na začátku války obsadili Němci. Děti se musely učit v hospodě
Jak po příchodu německých okupantů v březnu roku 1939 vypadal život lidí v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku?
-
Vladimír Makovský se za války učil mlynářem. Mohl tak domů nosit mouku
Jak vypadal na začátku války, tedy před osmdesáti lety, život lidí v malé vesničce? V pečovatelském domě ve Velkém Meziříčí žije pětadevadesátiletý Vladimír Makovský.
-
Některé šlechtické rody se za války hrdě hlásily k českému vlastenectví. Patřili k nim i Kinští
Pro rozdělení postojů české šlechty za války byl určující už vztah k Československé republice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
