Dary pro potřeby stavby Hospodinova příbytku

Tento oddíl Tóry se hebrejsky nazývá „Truma“ neboli „Dar“. Pojednává o daru, který měl každý ze synů Izraele dobrovolně věnovat pro potřeby stavby Hospodinova příbytku a na zhotovení bohoslužebného náčiní. Tento dar sestával ze zlata, stříbra, mědi, barevných látek a kůží, drahokamů, oleje na svícení a dalších materiálů nutných k vybudování a zařízení důstojného svatostánku Všemohoucímu.

Tóra též podrobně popisuje bohoslužebné předměty, k nimž patřila schrána na desky Desatera, stůl na předkladný chléb a sedmiramenný svícen - menora. Oddíl končí popisem podoby příbytku včetně oltáře a nádvoří.

V osmém verši 25. kapitoly je zachycen Hospodinův výrok: „Ať mi udělají svatyni a já se usadím v jejich nitru.“ Na první pohled se tato věta může zdát nelogickou. Pokud Hospodin žádá „ať mi udělají svatyni“, potom by věta měla pokračovat slovy: „a já usadím v jejím nitru“, hebrejsky „be-tocho“ a ne, jak je psáno, „v jejich nitru“, hebrejsky „be-tocham“.

Tuto na první pohled gramatickou nesrovnalost vysvětlil významný rabín a komentátor Tóry žijící v 16. století Moše Alšech: Slovy „a já se usadím v jejich nitru“ míní Tóra syny Izraele. Bůh si přeje, aby každý z nich vybudoval ve svém srdci svatyni pro Hospodina. Poté v každém židovském srdci bude místo pro Všemohoucího, a tak se naplní Boží slova: „A já se usadím v jejich nitru“ - ve vašich srdcích.

Nepřátelé Židů zničili první i druhý jeruzalémský Chrám. Avšak svatyni pro Hospodina, kterou si každý Žid vybuduje ve svém srdci, tu se nepodaří zničit žádné, byť sebetemnější síle. Další skutečností, kterou je dobré si připomenout v souvislosti s nadcházející sobotou, je den narození a smrti vůdce lidu Izraele Mojžíše. Toto výročí podle židovského kalendáře tradičně připadá na sedmý den měsíce adaru, což letos odpovídá neděli 17. února. Mojžíš byl výjimečným učitelem. On to byl, kdo na hoře Sinaj přijal od Hospodina Tóru pro svůj lid, a proto také Pět knih Mojžíšových nazýváme Torat Moše – Mojžíšovým učením. Mojžíš, o němž Tóra hovoří jako o největším izraelském prorokovi, byl také podle ní nejpokornějším ze všech lidí na zemi.

Mojžíš měl však i mnohé další skvělé vlastnosti. Bylo mu vlastní „opravdové milosrdenství“ – hebrejsky „chesed šel emet“ - jehož projevem je zajistit pro zesnulého bližního důstojný pohřeb. To Mojžíš učinil, když při východu z Egypta vyzdvihl ostatky svého příbuzného Josefa, aby po příchodu do Zaslíbené země nalezly důstojné místo posledního odpočinku v městě Šchem.

V návaznosti na tento čin se stalo židovskou tradicí, aby ve výroční den Mojžíšova úmrtí pohřební bratrstva židovských obcí pořádala výroční zasedání; setkání spojená s hostinou, při nichž Židé vzpomínají na Mojžíšovo dílo a odkaz.