Ladislav z Olomouce|Dobrý večer všem, kde bouřky pročistily horký vzduch a nenatropily škody.
Bylo to šťastné rozhodnutí, že si maminka pro porod namísto Olomouce vybrala také svůj rodný dům, kde měla jako prvorodička maximální péči od svých rodičů a tak vše dopadlo dobře a já přišel na svět. Jako bych se ani neodpojil pupeční šnůrou, cítil jsem se tam jako doma a celé prázdniny trávil tam na Vysočině v Křižanově, který je obklopen lesy a rybníky a pro mě to bylo více než nějaký pobyt u moře a celý rok jsme se moc těšili. Křižanov má i slavnou rodičku a sice svatou Zdislavu. Jezdili sem i, jak by se dnes řeklo, známé celebrity. K rybníku s názvem Zárublík se přišla vykoupat matka herce Bartošky s jeho dcerou, na pile si kupoval prkna na chatu zpěvák Milan Chladil a sestřenice Evy Pilarové byla vidět v šatech, které měly premiéru při jejím vystoupení v televizi. V rodném domě byly i živnostníci - děda s obchodem se střižním zbožím, praděd dámský krejčí a strýc cukrář. Po únoru 1948 o živnosti přišli a kromě praděda, který už byl v důchodě, pokračovali v domě, ale už pod křídly Jednoty. Vždy jsem si říkal, že až skončí Křižanov, tak skončí i mé dětství a mé skončilo po 40 letech. Teď už mi zbyly jen vzpomínky na rodný dům a jeho obyvatele a bylo to pro mne nejšťastnějším obdobím života.
Krásnou vlahou noc a pohodový spánek Vám všem přeje Ladislav z Olomouce..
Dobromila Atalovičová|ZDRCO SI NA MNE VZPOMINAJI ANICKE DO SOLOSNICA VALASSKU VAM MILA JITUSKO DEKUJI VAM ZA TEMU VZPOMINEK DOBROMILA VSE VOBRE VSEM I DO ZAHRANICI
Sylva|Narodila jsem se v "okresním" městě na severu Moravy. Náš dům byl na konci města, naproti židovského hřbitova a kousek od domu stála mateřská školka, kam jsem chodila. V domě kromě rodičů bydleli prarodiče a dvě tety. Žili jsme ve shodě, každý měl své úkoly. K domku patřila dost velká zahrádka, kde kraloval dědeček a já jsem běhala, tu a tam si utrhla okurčičku, rajčátko, nebo úžasnou jaderničku z malého stromku. V rohu ale stála obrovská třešeň, větší jsem ještě neviděla. Větve až k zemi takže od mala jsem měla postaráno o zdravé sladkosti. v zimě samozřejmě v podobě kompotu. Když jsem malinko povyrostla, lezla jsem po stromech a později jsem vzduchovkou sestřelovala švestky, bylo třeba trefit stonek. V domě stála velká kuchyňská kamna a vedle na lavici se vyhříval kdo právě potřeboval. Sem jsem ještě přivedla svého prvního kluka....Když mi bylo 18 dům i zahrada musely ustoupit novému sídlišti. Ta hrůza vidět nádhernou třešeň vyvrácenou z kořenů! Dostali jsme byty - a dětství bylo pryč.
Bohumír- je zatím jen jeden v NL| Narodil jsem se na Hané v Nákle, říkají o mě : te seš hanák jak poleno. Jak je možný že furt mluvíš hanácky? Haná mě přirostla k srdci. Kostel sv. Jiří obestavěn hradbou, která drží dodnes údajně nad močály. Říkalo se na Podkově, pak a dodnes Řetives, dále část Kravařov, Zábraň a Jáchemov. Na to se nedá zapomenout. V dětství honičke kolem trafike,pískovna bezva koupání, celý rajon kolem , nádhera. Rád se tam vracím asi 4x do roka za přáteli z dětsví a vůbec.
franz|rodný dům nechal si postavit můj dědeček v okresním městě na hranici s dnešním rakouskem, ještě za časů císaře pána, dům obývá již čtvrtá generace mužského pokolení mého dědy, nikdy nebylo nutno se stěhovat, to až já jsem si nechal postavit dle mých představ rodinný domek, podstatně menší než ten rodný, zde v bílých karpatech, do svého rodného místa se nevracím, nostalgií netrpím, to má paní, jak správná kvočna pendluje mezi mnou a syny, již mi to rodné město nemá co pozitivního říct, zde v chaloupce pod lesem mám to, po čem jsem prakticky celý život toužil, zdravím tedy z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz , holt jak se říká, člověk si má své sny plnit, jsem šťastný , že mě se podařilo
