Byla bych ráda, aby to mladší generace věděla. V Jihlavě natáčí štáb Paměti národa

Největším zdrojem takových příběhů v České republice je archiv Paměti národa. Jeho dokumentaristé v současnosti zachycují příběhy také v Jihlavě.

Vyprávění pamětníků

„Tady je člověk, který za vámi přijde, a vy se na něj díváte tady tímhle kukátkem, většinou je pamětník opřený.“ Kameraman Michal Homola v improvizovaném studiu ve skautské klubovně v Jihlavě připravuje záznamové zařízení na natáčení s pamětníky pro archiv Paměti národa. 

„Pamětník je natáčen po celou dobu, přičemž dokumentarista ho nechá pokračovat, a díky tomu můžeme narazit na různé vzpomínky a dopracovat se až k té nejdůležitější.“

Hledání lidí

Než se ale podaří dopracovat k tomu, že se pamětník pohodlně usadí na židli a začne na kameru vyprávět, je nejprve nutné takového člověka vůbec najít. Podle dokumentaristy Miroslava Tyče to ale není nic jednoduchého.

„Nejtěžší dva kroky jsou vůbec zjistit to jméno, že támhle v menší obci se vůbec skrývá někdo, kdo byl třeba v dolech v Jáchymově, nebo prostě měl tatínka, kterého za druhé světové války popravili Němci, a ta rodina to taky nějakým způsobem odnesla. To je ten jeden jako první těžký krok a ten druhý je pak je sem dostat, protože pro spoustu z nich jsou to nejobtížnější okamžiky v životě.“

Byla bych ráda, aby i mladší generace věděla…

Že i samotnému natáčení předchází nervozita se svěřuje brzy dvaaosmdesátiletá paní Věra Albrechtová, která do skautského institutu přišla pro Paměť národa na minulost zavzpomínat.

Podle ní je ale důležité předat zkušenosti mladším generacím. „Bych byla ráda, aby i mladší generace věděla, co se, kdy dělo, jaký byly podmínky. A v čem jsme vyrůstali, že by to mělo tu mládež zajímat. Ovšem je to problém, protože mají jiné starosti.“

Paměť národa doposud publikovala asi sedm tisíc příběhů různých pamětníků a každoročně přibývají stovky dalších.