Bohém, který chodí vždy na schůzky s předstihem
Několik desítek let se v pokolení rodu Florianů dědí nejen láska k literární tvorbě, ale také výtvarnému umění. Například Jan Florian, otec Václava, pracoval jako umělecký řezbář, ale najdou se v rodině další výtvarníci, umělci a grafici. Václav je pyšný na své předky i na to, že jej v dětství k ničemu nenutili, vše bylo přirozené. „Když bylo něco dobrý, tak nás pochválili, když něco škaredý, tak nás nepochválili,“ přibližuje styl výchovy Václav Florian.
Už od dětství Václav vnímal umění díky svému tátovi. Dokonce i zavzpomínal na svůj první honorář. „První obraz, který jsem prodal v té době za 200 korun, to bylo úžasný, jejda mě bylo 8 let a to byl kostelíček,“ popisuje. Od kostela přešel na krajinky, ale zde lehce narazil. „Zjistil jsem, že tam do toho neumím zadělat ty zajíce a myslivce, tak jsem přestal dělat krajinky,“
Umělecké školy
Školy jsou pod vlivem profesů, kteří se snaží jim vtisknout jejich styl. „Ne každá osobnost má tak obrovskou sílu se oprostit od toho svého profesora, který mu tlačí do hlavy svůj pohled. To znamená, že zdegeneruje a chce, aby maloval jako on,“ vysvětluje Václav Florian a dodává: „Každý ten žák by měl být sám sebou.“
Možná vás překvapí fakt, že i Václav se dokáže podmanit diktátu. „Když chce paninka a chce namalovat pejska, tak ho namaluju, ale neprezentuju to.“ Vše co sám namaluje, hodnotí jako dobrý. Ale jsou i obrazy, které by si na výstavu nevzal.
Ženy
Václav Florian je toho názoru, že člověk vnímá druhé pohlaví, že je to báječné. Už v období krajinek se prý v jeho obrazech ženy objevily. Václava ovlivnila i vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu: „Andy Warhol se mi líbí v tom, že je jednoduchej.“ V současné tvorbě se opět vrací ke komplikovanějšímu způsobu malby, který není vystihnutý jen v pár odstínech barvy. Jsou to prý obrazy plné tajemných zákoutí.
Umění 2018
Sám se snaží vnímat módu, krásu a upozorňuje, že lidé nevidí detaily a je jim to prý mnohdy i jedno. Dodává: „Umění bude mít pořád stejnou sílu, jasně, že jo. Akorát že jejich oči a uši jsou zacpaný těma věcma, který běží strašnou rychlostí okolo nich a málo kdo z nich umí vystoupit z toho vobrovskýho letu, aby se zastavili, vždyť nechvátáme nikam.“
Výstavu Václava Floriana můžete vidět vždy jen jeden den. Zastává totiž názor, že nejvíc lidí je stejně vždy na vernisáži a pak už do galerií lidé moc nechodí. Václav žije díky okruhu přátel, který je velmi pohyblivý a když někdo chce, tak si jeho obrazy prý najde a je zároveň rád za osobní doporučení.
Nedávno mu dokonce přišla nabídka, aby namaloval obraz katarské princezny. V okruhu známých osobností se Václav Florian cítí, jako doma. „Přátelství vznikají vždy spontánně, že si ty lidé sedí a mají si o čem povídat,“ vysvětluje podstatu přátelství Václav.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
