BC – Období Velkého smutku.

Gasherbrum II.

Nenapadá mě lepší název pro článek. Zoufalství, beznaděj, nemohoucnost… Přitom by jsme se měli radovat z vrcholu! Chvíli jsme se samozřejmě radovali. To jsme ale byli tak vyčerpaní, že emoce nemohli ven. Teď by mohli, ale Keni důvod. Když jsme se vrátili, konečně byl základní tábor téměř bez sněhu, kterej tady ležel od zimy. Tolik sněhu jsem pod K2 nikdy nezažil, což už jsem nakonec psal.

Konečně jsem nasadil lehkou obuv Hi-Tec! Sandále, jaká to úleva po měsíci a půl v těžkejch botách. Začalo sněžit a postupně jsem musel do kotníkových, potom do trekových Hi-Teců a dneska už jsem ve vejškových Lowách!!! Sněží třetí den bez přestání a napadlo tolik sněhu že musíme prohazovat lopatou cestu mezi stanama… Opět se budu opakovat, ale ani tohle jsem zatím v Karakoramu nezažil :-(

Předevčírem jsme se rozhodli přeložit odlet z 30.7. na 7.8. aby jsme měli čas na pokus o GI. Dnes by podle předpovědi mělo přestat padat a několik dnů bejt slušně, postupně ustávat i vítr. Ale jestli je padalo tolik ( snad ne víc ) nahoře…?! Některý myšlenky nechci ani vyslovovat.

Jak valí sníh, tak se nám málem válel i skladovej stan kde máme naši elektrárnu. Na poslední chvíli jsem ho s Husajnem zachraňoval pod návalem sněhu. Elektriky máme teď taky málo jak je zataženo a solární panely jsou pořád pod sněhem a dávají málo elektriky protože ani slunce jsme už tři dny neviděli.

Já mám obrovskou výhodu protože mým dva stejný ThinkPad noťasy a tak jeden neustále saje to málo elektřiny a na druhým můžu pracovat. Lenovo mě navíc vybavilo ke každýmu náhradní baterií. Takže jsem v BC jeden z mála kdo má možnost používat pořádně počítač. Zbejvá štáva i na večerní film. Včera byla komedie „Po čem ženy touží“, super, ale když jsme vylezli ze stanu a venku sněhu po kolena, byl hned jasný že my toužíme po něčem jiným.

Lezení – strašně se to v nás pere! Jasná je věc, že nová cesta je v prdeli. A teď řešíme aby jsme nebyly v prdeli taky my. Musíme to dnes, nejpozději zítra rozseknout. Teda pokud tady nechceme trávit celej další měsíc… ! A to se přiznáváme, že nechceme ani jeden.

Je tady směr Japonský kuloár a perfektní sestava. Alexej s kterým jsem se seznámil loni na Manaslu, když mě Rusové zachránili jejich antibiotiky. Američan Don kterej me 07 pod K2 ošetřoval rozdrcenej prst. Přišli dva lezci – Šerpové Migma a Dava, dohromady mají vylezeno 18 vrcholů nad 8000 m. Martin – Američan z Nového Zalandu a nakonec dva Korejci kteří po nás s vejškovýma nosičema vylezli GII. A samozřejmě my. Ale mám nějak pocit že náš soupeř hora a počasí začíná mýt navrch…

Čeká nás těžký a zásadní rozhodování.

Radek