Asi jsem blázen, ale mně se ty slepice líbí, říká chovatel bojových plemen

11. červen 2016

Aloisi Sedlákovi bylo jedenáct let, když si prohlížel knihu Svět zvířat a našel v ní slepici malajku. V té chvíli bylo rozhodnuto. Dnes je v důchodu a k malajkám si přibral i kokrháče. V České republice byl dlouho jediným chovatelem bojových plemen.

Dnešní slepice bojovnice a zvlášť druhy, které mají chovatelé v České republice, by už v kohoutích zápasech neuspěly. A nejen proto, že jsou tyto zápasy zakázané. Oproti původním druhům z východní Asie jsou už vyšlechtěné. Neznamená to, že už v sobě bojové geny nemají. „Oni se dokážou hrozně dlouho prát mezi sebou. Bijou se tak dlouho, až jeden z nich padne. Ne, že by byl mrtvý. Padne vysílením. Nestalo se mi nikdy, že bych musel kvůli rvačce k veterináři,“ říká chovatel Alois Sedlák.

Asi jsem blázen, ale mně se líbí

Alois Sedlák jezdíval se svými bojovnicemi na výstavy. Příliš nadšení ale u ostatních chovatelů nevyvolával. „Většina lidí k tomu přijde a řekne: Brr, to je škaredá slepice! Mně se ale líbí. Asi jsem blázen,“ směje se chovatel. „Většinou to má vzpřímený trup, dlouhé nohy, dlouhý krk. Je to robustní a má to málo opeření. Peří je tvrdé a má minimum toho prachového. Je to takovej machýrek nadělanej,“ popisuje.

Než bych své slepice snědl, radši je někomu daruji

Chovatel Alois Sedlák

Slepice bojovnice má větší hlavu a s ní i větší mozek. „Jsou chytřejší a snadno se dají ochočit,“ říká Alois Sedlák. Taková slepice se vás nebojí, přijde k vám, nechá se vzít do ruky. „Postavím si to na stůl, bude nám tady chodit, přijde ke mně a začne se tulit,“ popisuje a je vidět, že má své svěřence rád. Až tak, že má problém využít je i v kuchyni. „Co se týká těch slepic košámo, tak ty už chovám řadu let a letos byl první rok, kdy jsem je ochutnal. Já to spíš někomu dám, abych to nemusel zabíjet,“ usmívá se.

Spustit audio