Artur Kubica: O zděšeném zloději

Nedávno jsem se s rodinou vypravil na výlet do polského Těšína na nákupy. Když už bylo všechno potřebné v taškách, rozhodla se má rodina utratit poslední nepotřebné polské peníze v obchodě s potravinami. Posadil jsem se do proutěného křesla před pokladnou a nechal zbytek rodiny, aby s drobnými naložili, jak uznají za vhodné.

A najednou jsem zpozoroval hubeného vysokého mladíka, který měl na zádech batoh a nenápadně se plížil ven z prodejny. Byl to zloděj. Prodavačky ale bděly, věděly o něm a tak se dvě odvážné ženy na mladíka zavěsily, aby nemohl utéct. Mladý zloděj, očividně narkoman, když zjistil, že mu na batůžku visí dvě prodavačky, vysmeknul se z popruhů, nechal batoh batohem a snažil se utéct kolem pokladny ke dveřím.

Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale najednou jsem vstal a i s těmi taškami s nákupem v rukou jsem se tomu klukovi postavil do cesty. Byl to zloděj, tedy škodná, tak co. Jenže když jsem tak na něj řval polsky „Co tu děláš!", najednou jsem v jeho očích uviděl něco jiného než vztek nebo zákeřnost. Ten kluk měl v očích zděšení. On se bál. Možná se bál víc než já, možná se bál víc než ty prodavačky, kterým z té události bušilo srdce a lapaly po dechu ještě pět minut poté, co jsem kluka pustil a on utekl.

Najednou mi ho totiž bylo líto. Jakoby to nebyl darebák, jakoby prostě neměl jinou možnost, jinou volbu. Jakmile se za ním zaprášilo, prohledaly prodavačky jeho batůžek. Uvnitř byly čtyři velké nutelly. Čtyři láhve s lískooříškovou pomazánkou a kakaem. Ten kluk na tom byl nejspíš moc špatně. Neměl peníze ani na drogy a možná, že tohle byla jedna z mála potravin, kterou do sebe ještě dokázal dostat.

A tak mě napadlo, co budeme dělat, až kolem nás bude hodně takových hladových lidí odhodlaných vzít obchod útokem? Kdo se jim postaví? Co když vás pro čtyři nutely v batůžku někdo bodne nožem do břicha? A tak jsem se potom doma sám pro sebe styděl. Ne za toho kluka, že jsem po něm řval, ne za to, že jsem ho pustil, aniž co ukradl.

Styděl jsem se za to, že žijeme ve společnosti, která něco takového vůbec dopustí. Která má problém bránit se proti drogám, proti příživníkům, proti děravým zákonům, které napomáhají zločincům. A jak říkají v té souvislosti Poláci: „Będzie gorzej" čili bude hůř.

Pěkný den přeje Artur Kubica.