Antonín Procházka hází svůj klobouk při každém vstupu do šatny z dáli na věšák
Humoriáda ho baví, je rád i za setkání s moderátory ve studiu. Posluchače pořadu označuje za jednu velkou rodinu, která je fajn. S radostí si poslechne staré nahrávky z archívu a zasměje se při nich.
Provedl nás plzeňským divadlem J. K. Tyla. Stanuli jsme i ve foyer na místě, kde by prý mohla být jednou jeho busta s mosaznou tabulkou Antonín Procházka z Kroměříže. Tímto vtípkem jsme začali naši prohlídku a pokračovali do dalších prostor divadla.
Horníčkův andělíček
Ukázal mi šatnu, kde sedává před představením. Při příchodu odhodil slamák na stojící věšák. Prý je takto zvyklý vcházet i do restaurace a klobouk hledat při odchodu. Jde o klasickou šatnu, stoleček, šuplíky, zrcadlo a stojan na paruky nebo klobouky. Odtud vedla naše cesta na jeviště. Nejdřív jsme si prohlédli to zadní, oddělené od hlavního železnou oponou. Pak jsme zamířili i do hlavního sálu.
V portálu je jako ozdoba na stěně malý štukový andělíček, kterého prý Miroslav Horníček při svém odchodu z jeviště vždy políbil. Antonín Procházka to také občas dělá. Prý se neví, jestli to přinese štěstí nebo velké role, ale je to hezké. Divadlo je to krásné, staré, ale všechno stále i po těch letech funguje. Dnes se do hlediště usadí 440 lidí, ale když se divadlo postavilo, tak jich tam bývalo i 1200. Nahoře byla místa k stání.
Problémy s oponou
Do divadla v Plzni nastoupil v roce 1977 a hned druhý den zaskakoval v jedné hře. „Každý mladý co nastoupí, tak vyžere různý záskoky.“ Když pak hráli představení „Medea“, měl přiběhnout na jeviště a zvolat: „Koreolánus je tady!“ On ale toho Koreolána nedal. Trápil se s ním dlouhou chvíli, ale slabiky a písmena se mu nepodařilo seřadit za sebe správně. Medea zalezla do písku a mohla se utlouct smíchy.
V novém velkém divadle v Plzni se mu prý jednou stalo, že se před představením nezvedla opona. Tak Antonína vystrčili na forbínu, aby se omluvil. Začal slovy: „Vážení diváci, nacházíte se v nejmodernějším divadle v republice. Momentálně nejede opona.“ Následoval potlesk a pokračoval: „Vše bude spraveno buď během 20 minut nebo dvou let.“ Naštěstí se vše nahodilo a mohlo se začít hrát. Antonín prostě pobaví v každé chvíli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
