Aleš Ulm si na golfu nezpívá, spíš si nadává
Ke golfu Aleše Ulma před více než 15 lety přivedl Marek Eben, se kterým spolupracoval na slavné vědomostní soutěži „O poklad Anežky České“. Tehdy ho první hra nadchla a už u golfu zůstal. Dnes chodí, když je hezké počasí, hrát na hřiště u Poděbrad nebo na Štiřín, kde jsme se sešli i my.
Na golfu se prý často hledají míčky. Aleš je hledá jen krátkou dobu, nemíní se totiž rozčilovat. Proto si také kupuje obehrané míčky, které sběrači míčků najdou na hřišti a na recepci v klubu pak znovu prodají.
Pravidla starých golfistů
Jednou se Aleš Ulm málem golfovým míčkem přizabil. Když se měl trefit mezi dva kmeny stromů v dálce, myslel si, že to dá, ale nepovedlo se mu to. Míček naletěl na kmen, odrazil se zpět a prosvištěl mu kolem hlavy. Ale jak říká, někdy se i trefí. Jindy zase jednoho staršího pána trefil míčkem do hýždí. Nešťastník se otočil a nevěřil vlastním očím. Aleš stál se spoluhráči a smáli se do hrsti. Určitě to pána moc nebolelo, ale muselo ho to zasáhnout psychicky. Později se vše vysvětlilo a omluvili se mu.
Aleš nám také prozradil dvě základní pravidla starých golfistů. To první zní: „Drž hlavu dole, ty starý vole!“ Tím je myšleno, aby hráč odpaloval míček s hlavou skloněnou dolů. Dívat se na něj může až ve chvíli, kdy je ve vzduchu. Pokud golfista zvedne hlavu dřív, letí míček do háje. A druhé pravidlo je: „Nic to nechce, jen hrát lehce.“ A v tom to celé je.
Slavná Anežka
Při cestě zámeckým parkem Aleš velmi rád zavzpomínal i na natáčení na hradech a zámcích. Při vysílání soutěže „O poklad Anežky České“ jich sjezdili desítky. Také se mu stalo, že jel soukromě na výlet a zastavil se na zámku, kde ještě netočili. A paní v pokladně, když viděla známou tvář, radostně vykřikla: „Pane Ulme, konečně jste tady! Budete tu dělat Anežku?“ Musel jí ale zklamat, byl jenom na výletě.
Zavzpomínal i na svou pěveckou kariéru. Zazpíval nám úryvek písničky, s kterou vyhráli s Petrou Černockou Zlatou Bratislavskou lyru. Bývaly prý časy, kdy mu dámy házely na podium prádlo. Podprsenku odevzdával kapele nebo té dotyčné schoval. Dnes se spíše budí v noci hrůzou, že je na jevišti, že neví proč tam je a neví, co má zpívat.
Aleše baví, že v Humoriádě je takový klid a pohoda. Může reagovat bezprostředně, nikdo ho nehoní a nepřikazuje mu, co má říkat. Ale samozřejmě platí: „Na to nejlepší si vzpomenu, až když jdu ze studia.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
