Aleš Ulm si na golfu nezpívá, spíš si nadává

Léto s Humoriádou - Aleš Ulm
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Léto s Humoriádou - Aleš Ulm

Ke golfu Aleše Ulma před více než 15 lety přivedl Marek Eben, se kterým spolupracoval na slavné vědomostní soutěži „O poklad Anežky České“. Tehdy ho první hra nadchla a už u golfu zůstal. Dnes chodí, když je hezké počasí, hrát na hřiště u Poděbrad nebo na Štiřín, kde jsme se sešli i my.

Na golfu se prý často hledají míčky. Aleš je hledá jen krátkou dobu, nemíní se totiž rozčilovat. Proto si také kupuje obehrané míčky, které sběrači míčků najdou na hřišti a na recepci v klubu pak znovu prodají.

Pravidla starých golfistů

Jednou se Aleš Ulm málem golfovým míčkem přizabil. Když se měl trefit mezi dva kmeny stromů v dálce, myslel si, že to dá, ale nepovedlo se mu to. Míček naletěl na kmen, odrazil se zpět a prosvištěl mu kolem hlavy. Ale jak říká, někdy se i trefí. Jindy zase jednoho staršího pána trefil míčkem do hýždí. Nešťastník se otočil a nevěřil vlastním očím. Aleš stál se spoluhráči a smáli se do hrsti. Určitě to pána moc nebolelo, ale muselo ho to zasáhnout psychicky. Později se vše vysvětlilo a omluvili se mu.

Aleš nám také prozradil dvě základní pravidla starých golfistů. To první zní: „Drž hlavu dole, ty starý vole!“ Tím je myšleno, aby hráč odpaloval míček s hlavou skloněnou dolů. Dívat se na něj může až ve chvíli, kdy je ve vzduchu. Pokud golfista zvedne hlavu dřív, letí míček do háje. A druhé pravidlo je: „Nic to nechce, jen hrát lehce.“ A v tom to celé je.

Léto s Humoriádou - Aleš Ulm

Slavná Anežka

Při cestě zámeckým parkem Aleš velmi rád zavzpomínal i na natáčení na hradech a zámcích. Při vysílání soutěže „O poklad Anežky České“ jich sjezdili desítky. Také se mu stalo, že jel soukromě na výlet a zastavil se na zámku, kde ještě netočili. A paní v pokladně, když viděla známou tvář, radostně vykřikla: „Pane Ulme, konečně jste tady! Budete tu dělat Anežku?“ Musel jí ale zklamat, byl jenom na výletě.

Zavzpomínal i na svou pěveckou kariéru. Zazpíval nám úryvek písničky, s kterou vyhráli s Petrou Černockou Zlatou Bratislavskou lyru. Bývaly prý časy, kdy mu dámy házely na podium prádlo. Podprsenku odevzdával kapele nebo té dotyčné schoval. Dnes se spíše budí v noci hrůzou, že je na jevišti, že neví proč tam je a neví, co má zpívat.

Aleše baví, že v Humoriádě je takový klid a pohoda. Může reagovat bezprostředně, nikdo ho nehoní a nepřikazuje mu, co má říkat. Ale samozřejmě platí: „Na to nejlepší si vzpomenu, až když jdu ze studia.“