Zelné trhy zaplavují plodiny z Polska. Špatná úroda se projevuje i v cenách

„Rozdíl v cenách a zelinářích je většinou v tom, kdo má jaké zboží. Přesněji: kdo má české, ten má dražší. Kdo má levné, má většinou polské. Jahody s cenou 50 - 60 korun, to je tutově Polák. Kdo má kolem 80 nebo 100 korun, je to české. To stejné v nakladačkách, malinách, borůvkách atd. Nejsou horší, ale mají na to dotace a mají to za legrační peníz.
Takže pak je to pro českého obchodníka těžké,“ říká zelinář Felix Hampapa ze Znojma.

Právě pije ranní kávu ve svém pronajatém průchodu plném přepravek s ovocem a zeleninou, a podle něj má český pěstitel jednu velkou nevýhodu. Celoživotní boj s počasím. Na to doplatili například i prodejci borůvek.

„Veškeré borůvky, které koupíte tady po Jihlavě, jsou jenom z Polska. Ten borec si někde v Třeboni sežene nabývací doklad na – plácnu - na metrák borůvek a on s tím celý měsíc jezdí. Jahody v dřevěných bedýnkách nebo nakladačky v zelených pytlích, taky Polák,“ popisuje pan Felix.

Pan Hampapa má sám osm polí, ale v realitní kanceláři. Pěstovat ovoce se mu prý nevyplatí. Také má výkupnu a sběrnu, z velké části mu tam nosí přebytky vesničané, kterým něco zbyde. A tak by to podle něj mělo fungovat.

„Borůvky říkají, že jich je málo. Byli jsme v Třeboni, ale nezadařilo se. Bylo jich málo, takže jsme nakonec nakoupili a netrhali,“ říká pan František z Jihlavy, který obhlíží borůvky v jednom ze stánků na jihlavském náměstí. Plné ruce práce s nabíráním krabiček má prodejce Václav Podlaha.

„Jsem z jižních Čech, ale překupuju to, jsou to polské borůvky. U nás jich je málo. Já je prodávám za pětačtyřicet, české prodávají za padesát a víc. Lidé se ptají, někdo si je nevezme, ale sluníčko svítí všude stejně…“

O pár desítek metrů, v Palackého ulici, prodává své o něco dražší ovoce a zeleninu pan Felix ze Znojma. Ani on ale nemá o zákazníky nouzi.

„Víceméně mě živí stálí zákazníci, kteří ví, pro co chodí.“