Z kovu se dá udělat cokoli. Omezení jste pouze svojí fantazií, říká umělecký kovář Zdeněk Grausam

Největší audioportál na českém internetu

Zdeněk Grausam | Foto: Klára Škodová, Český rozhlas

Z kovu se dá udělat cokoli. Omezení jste pouze svojí fantazií, říká umělecký kovář Zdeněk Grausam v rozhovoru s Šárkou Formánkovou

Oheň přitahoval Zdeňka Grausama od malička. Když šel pak v Úvalech se školou na exkurzi do kovárny, zjistil, že je možné ho využívat při práci. A zatoužil stát se kovářem. Než se tak ale stalo, uteklo poměrně dost vody.

Nejprve se vyučil uměleckým pasířem, který vyrábí mosazné lustry, lampičky, šperkovnice. Ohně je ale při téhle práci pomálu. A pak objevil dílnu v Českém Brodě, kde se začal věnovat platnéřství, tedy výrobě zbrojí. Zmíněné profese ho nakonec přivedly k vysněné kovařině.

Zpracovávání kovu je známé zhruba tři tisíce let. I to se Zdeňku Grausamovi líbilo, že má černé řemeslo takhle dlouhou tradici. „Kovář vždycky stál uprostřed všech řemesel, protože každý řemeslník od něj potřeboval vyrobit náčiní. Zemědělci potřebovali motyky, lopaty, řezbáři zase dláta. Takže kovář byl v podstatě nejdůležitější.“

A stejně zásadní může být podle něj kovařina i do budoucna. „Kdyby nedej bože nastala nějaká postapokalyptická situace, kdy nám svět, jak ho dnes známe, přestane fungovat, mají ta řemesla tu úžasnou vlastnost, že odjakživa fungovala bez elektrické energie. Vždycky to bylo jenom o tom, co lidi dokážou vytvořit. A potom by byli právě oni jediní, kdo by to dokázal ostatní znovu naučit,“ vysvětluje Zdeněk Grausam.

V roce 2018 se Zdeněk Grausam během rekonstrukce Národního muzea podílel na výrobě replik dobových luceren

O tom, že je kovařina náročná, není pochyb. Ale i tomu prý člověk přivykne. „Tak mě ta práce baví, takže mi to jako velká dřina nepřijde. A vlastně mi na tom vyhovuje i to, že díky své práci nemusím chodit třeba do posilovny. Udržuje mě zkrátka v kondici,“ usmívá se kovář.

Stejně tak si prý časem zvyknul i na to, že se občas spálí. „Ony si ty ruce postupně vytvoří takovou tlustší vrstvu. Takže třeba když vypadne z kamen žhavý uhlík, můžu ho bez problémů vzít do ruky a hodit ho zpátky, to mi nevadí. Prostě se i ta kůže taky trochu přizpůsobí.“

Kovaný mlok i obří lucerny

Podle Zdeňka Grausama je možné z kovu vytvořit prakticky cokoli. „Vyrobit se dá vlastně úplně všechno. Člověk je při té práci omezený jen svojí fantazií. Například jeden zákazník ode mě chtěl kovaného mloka. Tak jsem udělal kovaného mloka. A snažil jsem se, aby vypadal co nejvěrněji. Nebo jsme repasovali staré renesanční zábradlí, kde byli kytičky svázané do pugétu. Tam byla spousta jemných květinových detailů. A to se mi právě líbí, že z toho tlustého materiálu můžete udělat krásný ladný tvar, který působí lehkým dojmem.“

Jeho umění můžete ale vidět třeba i před Národním muzeem v Praze. Když se v roce 2018 během jeho rekonstrukce vyráběly repliky dobových luceren, které stojí přímo před budovou na vysokých vlajkových stožárech, byl Zdeněk Grausam u toho. „Z té nabídky jsem byl nadšený, ale zároveň jsem měl obavy, protože tak velké lucerny jsem nikdy nedělal. Ale udělal jsem na zkoušku jeden vzorek, přijeli památkáři a neměli jedinou výtku,“ říká spokojeně kovář.

Jaké jsou postupy při výrobě brnění, proč se mu líbí filmová série Pán prstenů a pro jaké filmy vyráběl rekvizity, se dozvíte při poslechu celého pořadu.