Vyrobit sarkofág pro dánskou královnu byla výzva, říká oceňovaný sklář Zdeněk Lhotský

Zdeněk Lhotský měl odmala jasno, co chce dělat. „Pro naši rodinu to byla záhada, ale ke sklu mě něco táhlo odjakživa. Zajímalo mě třeba, když se do sklenice nalila voda, jak to krásně deformuje prostor, když se skrz to díváte. To sklo je naprosto exkluzivní a výlučnej materiál, unikátní je ta jeho průhlednost. Proto i sklenice mají být průhledné, mělo by být vidět, co pijete. Barevné sklenice nejsou pro mě,“ říká v pořadu Alex a host.

Dnes je známo tisíce druhů skel. Liší se zejména cenou. „Obalové sklo je docela levné, ale na tavené plastiky je krutě drahé. Je mi líto vyhodit každé deko skla, vždycky chci z těch odřezků ještě něco udělat. Ale většinou je to někde ve sklepě.“

Za nejzákladnější vlastnost při tvorbě tavené plastiky považuje trpělivost. „Ovšem u technologií, kde není potřeba být tak trpělivý, jsem i prchlivý,“ přiznává s úsměvem.

Zakázka pro dánský královský dvůr

To ovšem nebyl případ sarkofágu pro dánskou královnu. „Byla to zakázka na pět let. To se plánuje špatně, ale termín byl daný. Bylo to nesmírně komplikované a byla to výzva. Dlouho jsem váhal. Ta výroba byla naprosto unikátní. Nevím o ničem, že by něco takového vzniklo v podmínkách, které byly.“

Práce na sarkofágu pro dánský královský pár|foto:Lucie Vopálenská, Český rozhlas

Královna původně zamýšlela sarkofág i pro svého manžela prince Henrika. Ten si nakonec v poslední fázi života přál být zpopelněn. Jak velká to byla komplikace? „Pro nás to kupodivu byla velká výhoda, protože se dokončení odsunulo. Jinak to byla obrovská komplikace. Sarkofág měl být odhalen za obrovských salv, ale smrtí prince se to celý nějak udusilo. Královna se s námi pak alespoň setkala, a to bylo velmi příjemné.“

Sarkofág pro královnu Margaretu II.|foto:Keld Navntoft, Kongehuset, ©

Aktuálně dokončuje zakázku na 5,5 metrů velkého a 800 kilogramů vážícího kostlivce, který bude k vidění v jednom pražském obchodním domě. „To je taková kuriozita.“

Muzika je zase něco jiného

Ve volném čase hraje na basu. Kromě skla ho celý život provází i muzika. „Je to zase jiná strava.“ Stojí za zrodem skupiny MTO, kde zpívá třeba herec Tomáš Hanák. Ze zásady ale hrají maximálně pětkrát do roka.

„Máme jiný práce, věnujeme se rozličným uměleckým oborům, takže dostat nás někam společně je docela složitý.“ Původně fungoval jako kapelník, teď už mají produkční. „Kapelník už jsem jen papírově a je to neuvěřitelná zábava. Potřebuju život doplnit muzikou. Lidi si na koncertech zatancují a je to vždycky velká show.“

Alex Mynářová a Zdeněk Lhotský|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Sledoval seriál Synové a dcery Jakuba Skláře? Pije doma z vlastnoručně vyrobených skleniček? Jak často se musí sarkofág kontrolovat? Jakou další zakázku dostal v Dánsku? Poslechněte si v pořadu Alex a host.